Každý člověk má ve vztahu ke svému tělu určitá vlastní estetická měřítka pro tělesnou a duševní krásu, harmonii tvarů, funkci a výkonnost. V případech, kdy se kvůli vrozenému funkčnímu či orgánovému postižení, po úraze, operaci či závažné nemoci nepodaří dosáhnout normálního stavu nebo se navrátit k funkční a vzhledové normě, resp. ke stavu charakterizovanému určitou jevovou jednotou funkčních a vzhledových standardů nebo stavu před atakem nemoci či traumatem, jsou lidé s postižením vnímaví vůči své abnormalitě či funkční nedostatečnosti.