Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Z kultury Anděl v modrém slétl do Violy

Anděl v modrém slétl do Violy

N ové představení Anděl v modrém přináší závan poezie, vzpomínek a milostného vyznání dvou osudově spjatých umělců - spisovatele, básníka, filmaře a dramatika Jeana Cocteaua a herce, sochaře a malíře Jeana Maraise. Niterný partnerský vztah po dvacet pět let oba naplňoval hlubokou láskou, úctou a podněcoval v nich smělé tvůrčí vize. Když se poprvé setkali, Maraisovi bylo dvacet čtyři let, Cocteauovi jednou tolik.

Do mladého herce, který mu byl celoživotní múzou, se ihned zamiloval. Obsazoval ho do hlavních rolí svých her. Drama Hrozní rodiče napsal jen pro něj za osm dní intenzivní práce, motivován prožitky Maraisova života. Adresoval mu přečetně dopisů, úvah a básní. „Psal to podstatné, nechával se vést srdcem,“ uvádí Jean Marais v předmluvě své knihy Jean Cocteau: Adresát Jean Marais, kde zveřejnil „ojedinělou korespondenci odhalující intimní vztah dvou umělců“. Jsou to listy, které mu Cocteau posílal počínaje rokem 1938 až do své smrti v roce 1963. Oslovuje ho jako anděla, Jeannota nebo modrého anděla a v každém mu vyznává svůj cit „Co mi je, to jsi ty – stále.“

Z Cocteauových dopisů a Maraisových vzpomínek scénárista a režisér Tomáš Vondrovic zdánlivě úsporným způsobem – oba protagonisté sedí a své „role“ čtou – dokázal zpřítomnit intenzitu výjimečného vztahu dvou charismatických osobností. „Naslouchejte andělu. Mluví mým hlasem.“ přesvědčuje lyrický filozof Cocteau. „Jsme na stejných vlnách, rozumíme si i beze slov.“ říká o svém příteli Marais.

Přesto moc slova a síla poezie diváky sladce přimrazí, aby pak poskytla výdech a doznívání v melodiích francouzských šansonů. Absence bobtnavého patosu a střídmost v pohybu posiluje výrazové pojetí, jež dává vyniknout jemně citlivému ztvárnění postav.

Jiřího Dvořáka text ihned zaujal, s chutí přijal nabídku na roli Jeana Maraise a zároveň uvítal možnost setkat se poprvé jevišti s Jiřím Langmajerem, který se očividně cítí dobře v oduševnělosti Jeana Cocteaua a divákům se vyznává: „Uslyšíte text, který již léta vroucně miluji a který pokládá za jeden z nejkrásnějších textů o vztahu a lásce dvou lidí vůbec. Je pro mne svátkem ve Viole hrát a bude pro mě svátkem, když si trochu té krásy, kterou Vám dnes večer „naservírujeme“, odnesete ve svých srdcích i k Vám domů.“

Text: Dana Vondrášková
Foto: Divadlo Viola






 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

v-dolina2010-04
krajsky-odborn07
m-r-polsko2011-04
m-r-polsko2011-03
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.