Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Michal: Přežil jsem vlastní smrt

Michal: Přežil jsem vlastní smrt

K Když ho z ulice po nehodě „sbírala“ záchranka, nikdo z její posádky nevěřil, že by ho mohli do nemocnice dovézt živého. Jeho motorku totiž smetl nepozorný řidič a velmi silný náraz zlomil Michalovi vaz. Hlavu mu u těla drželo jen pár svalů.  
Na to, že přežije, by si z posádky sanitky sice asi nevsadil nikdo, přesto to nevzdali a cestou do nemocnice ho drželi při životě na umělé ventilaci. Přečtěte si první příběh z nové rubriky „Zázraky se dějí“.

„Dostali jsme zprávu o Míšově nehodě a okamžitě jsme jeli do Nemocnice Na Homolce, kam ho odvezli. První zprávy byly tragické a v podstatě nás připravovali na nejhorší. Potvrdil to i pan doktor Chrobok. Řekl, že nemá smysl zlomený vaz operovat, když není ani půl procenta šance na záchranu,“ vzpomíná Michalova maminka.

Pohmožděné plíce a srdce, které museli několikrát „nahazovat“, četné zlomeniny - to byla další zranění, které Michal utrpěl.

Zhruba po týdnu pohnul Michal nohou. Svitla naděje, že by mícha mohla být funkční – a začal se připravovat plán, jak dopravit takhle těžce zraněného pacienta na magnetickou rezonanci. Vyšetření ukázalo, že Michal Höschl měl neuvěřitelné stěstí – jeho mícha hrozné zranění vydržela bez poškození . „Až přijde správná chvíle, budeme operovat,“ rozhoduje se MUDr. Jiří Chrobok. 11. září 2008 se neurochirurgové z Nemocnice Na Homolce, pod vedením doktora Chroboka, pouštějí do velmi složité operace. Michalovi při ní zafixovala krk speciální kovová konstrukce ze šroubů různých velikostí. Michal se stal druhým v republice, kdo přežil zlomeninu vazu.

Když se den po operaci Michal probudil, vyprávěl o době, kdy byl v umělém spánku: „Slyšel jsem rodiče, jak se baví, vím přesně o čem.“ Na nehodu si ale nevzpomínal vůbec, poslední co ví, je jak vjel do křižovatky z hlavní a že světla byla vypnutá… „To, co mi je, jsem se dozvídal postupně a bylo mi jasné, že musím být šťastný, že vůbec hýbu rukama a nohama,“ vypráví Michal.

„Pacient měl hned několik zranění, každé z nich by mohlo být smrtelné. To, že přežil – navíc bez větších následků - to je něco mezi nebem a zemí,“ přiznává MUDr. Jiří Chrobok.

Zpočátku lékaři mluvili o zázraku, pokud by Michal přežil. Pak, že by mícha mohla býtnepoškozená, že by nemusel mít trvalé následky… Slovo zázrak v souvislosti s Michalem vyslovovali tak často, že se stalo jeho přezdívkou, pod kterou ho znala celá nemocnice… „Uvědomuji si, jaké jsem měl štěstí. Nikdy nepřestanu být vděčný záchranářům, že mne neodepsali už v sanitce a udržovali mne při životě cestou do nemocnice. Nezapomenu na péči lékařů, která mi dala šanci začít druhý život. V duchu ale vím, že jsem se začal uzdravovat hlavně díky rodině – byli pořád se mnou, cítil jsem rodinné pouto, věděl jsem, že bych jim strašně ublížil, kdybych zemřel,“ vzpomíná Michal.

Dva měsíce po nehodě, přesně na den, Michala z nemocnice propustili a on se postupně vracel do života. Jeho cesta vedla přes dlouhou a náročnou rehabilitaci a cvičení, ale dnes, dva roky po operaci, žije, pracuje a raduje se ze svého druhého života. Kromě menší hybnosti krku nemá žádné následky.

 



 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

14-opava-jakartovice
rakousko2011-18
43_1soutezni_den_270...
v-dolina2010-06
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.