Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Kamarádky na celý život?

Kamarádky na celý život?

S Pavlou jsme byly kamarádky už od dětství. Když mně byly tři roky, jí už bylo šest, vzniklo mezi námi vřelé přátelství na dlouhá léta. Když Pavla odmaturovala, naše společné školní cesty se rozdělily. Ona se vdala a já jsem se věnovala dalšímu studiu, už ve dvaceti se jí narodil syn. Každá jsme vedla svůj vlastní život, ale našemu přátelství to vůbec neuškodilo.

Setkávaly jsme se jen zřídka, ale často jsme si telefonovaly a když to jen bylo trochu možné, s velkou radostí jsem trávila volný čas s Pavlou a jejím synem. Pak jsem dostala nabídku pracovat v cizině. Když jsem se vrátila, nemohla jsem syna Pavly poznat, nebyl už žádným chlapcem, ale pohledným, přitažlivým a sympatickým dvaadvacetiletým mladým mužem.

Čekali na mě na letišti. Nemohla jsem vůbec pochopit, že ten dobře vypadající šarmantní člověk by měl být ostýchavý Míša, syn mé kamarádky Pavly. Ahoj teto, řekl, což jsem mu vzápětí zakázala. Vidím, že je z tebe kus chlapa! napříště už žádná teta! Rozumíš mi?! Michal se rozesmál a na důkaz, že mě pochopil, vroucně mě objal. V tom okamžiku se to přihodilo. Mladé tělo, mužská vůně, silná ramena - úplně jsem zapomněla, že před sebou nemám jen hezkého mužského, ale také syna své nejlepší kamarádky.

Zamilovala jsem se do Míši až po uši. Až zakašláni kamarádky mě vrátilo zpět do skutečností. Ja jsem tady také! řekla Pavla, můžete svou radost ze shledání na chvíli přerušit? Rozpačitě jsme se pustili a dělali, jako bych byla nadále teta a on malý kluk.

Sotva jsem se ale ocitla ve svém bytě, zazvonil telefon. Byl to Michal. Smím se u tebe stavit? zeptal se. A já bez sebemenšího zaváhání odpověděla: Ano! Oba jsme cítili to samé a věděli, že děláme něco, pro co by jen málokdo našel pochopení, ale ani jeden z nás se nepokusil ničemu zabránit. Když se na mě podíval pohledem vášnivé touhy, bylo nám více než jasné, že spolu půjdeme hned do postele.

Až později se dostavily pochybnosti a výčitky svědomí. Co by řekla kamarádka, kdyby věděla, že jsem spala s jejím synem. Čím víc jsem o této otázce přemýšlela, tím víc jsem si byla jistá tím, že už se s Michalem nesmím scházet, že se musíme okamžitě rozejít! On ale všechno viděl zcela jinak. Miluji tě. Maminka to pochopí, vždyť tě má také ráda. Měla jsem strach z Pavlíniny reakce. Jistě by nechtěla, aby její syn měl vážnou známost se ženou starší skoro o dvacet let! Proč bych tedy kvůli prchavému dobrodružství měla dávat v sázku přátelství s Pavlou?

Musíme to říct matce. Když Pavla otvírala dveře, vykulila na nás oči. Michal si vzal slovo. Obdivovala jsem ho, když jí klidně a jistě, ale také s ohledem na její city popisoval, co se mezi náma stalo. Jsme zamilovaní a chceme spolu být, řekl nakonec.

Obávala jsem se její reakce, ale to, co následovalo, jsem nečekala. Jsi špatný člověk, křičela na mě, který podvedl svou nejlepší kamarádku. Měla by ses stydět. S tebou jsem skončila! Pohled, který mi věnovala, mi pronikl až do morku kosti. Nikdy se už u nás neukazuj! Pak se podívala Michalovi přísně do očí: Nemůžu ti nic zakázat, jsi dospělý, ale doufám, že víš, co děláš.

Naše přátelství, které patřilo k mému životu, zemřelo. Velmi mě to trápí. Stále jsem šťastná s Michalem, ale všechno by mohlo být hezčí, kdyby k nám patřila i Pavla. Ta je ale přesvědčená, že jsem jí vzala syna a hanebně ji oklamala. Ani po několika měsících není ochotná mi odpustit. Stále častěji mě přepadá strach, že její hněv by mohl zničit naši lásku. Cítím, že na našem společném štěstí leží velký stín. Na jak dlouho unese Michal matčinu zlobu?

Anna Hlisnikovská


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

PICT0131
img_9257
luhacovice-02
P5303049
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.