Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Největší překvapení mého života

Největší překvapení mého života

P lná radosti drží Karen v rukou svého malého andílka a pyšně mu hledí do očí. „Ty jsi dar z nebes... Objala bych celý svět“. Je tak šťastná - a vděčná. Za zázrak. Anička spatřila světlo světa o tři měsíce dříve, než bylo plánováno. Byl to zápas se smrtí, o kterém však Karen nic netušila. Její dcera se totiž narodila v momentě, kdy ona ležela v kómatu...

Tehdy byla 37 letá Karen již popáté těhotná. S manželem si další dítě přáli a těšili se na něj. Zdálo se, že všechno běží podle plánu. Až do oné noci v šestém měsíci, kdy s dušností dorazila na kliniku. Bolesti neměla vůbec žádné. O to však dramatičtěji zněla diagnóza - oboustranný zápal plic. Akutní ohrožení života pro ni i dítě.

Karen byla přijata na jednotku intezivní péče. Vzhledem k tomu, že jí stoupal krevní tlak a hrozilo nebezpečí srdečního selhání, uvedli ji lékaři do umělého spánku. Sedm hodin poté najednou začaly porodní stahy. Sestřičky na oddělení měly třicet minut na to, aby sehnaly inkubátor. Tak rychle přišlo to mrně na svět! Narodilo se přirozenou cestou ženě ležící v hlubokém bezvědomí.

Zatímco se Karen pomalu prospávala ke zdraví, nemohl její manžel zamhouřit oko. Bylo to nejhorší období jeho života. Doma čekaly čtyři děti a jejich táta tři týdny běhal mezi oddělením novorozenců a jednotkou intenzivní péče sem a tam. Měl dvojnásobný strach - jak o ženu, tak o dceru. Anička byla tak malinká a prostřednictvím Karen se do ní dostalo tolik různých léků! A u ženy také nikdo nevěděl, jestli vůbec ještě někdy bude zdravá. Stal se ale zázrak, Karen i její Anička se uzdravily!

Radovat se ze svého nového mateřství však tato pětinásobná matka nemohla hned po probuzení. Díky narkóze, kterou dostala, si dlouhé dny nemohla vůbec na nic vzpomenout. Dokonce ani na to, že byla těhotná.

Vysvobození přišlo, když lékaři přivezli miminko v inkubátoru až k ní a Karen si mohla svůj malý zázrak na deset minut pochovat.

To byla neopakovatelná chvíle: jako by Karen někdo daroval nový život! Poprvé za tři týdny po porodu drží v náručí svou dceru Aničku, která je pro ni skutečný zázrak!

Anna Hlisnikovská


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

P1100019
cyklomaraton-k24-201...
54_vylet_2809-0957
P6231619
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.