Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Štědří svatebčané

Štědří svatebčané

P řed několika lety mě kamarádka, která se vdávala, pozvala na svatbu. Ta se konala na krásném romantickém hradě. Součástí svatebního obřadu byla i scénka skupiny historického šermu. Když novomanželé vycházeli ze svatební síně, přistoupili k nim mušketýři s tím, že je ochrání při cestě z hradu, poněvadž les je plný loupeživých rytířů, lapků a pobudů.

Na nádvoří jsme pak shlédli boj mušketýrů s loupeživými rytíři, kteří byli nakonec vyhnáni před hrad do lesa a mušketýři udělali svými meči nevěstě a ženichovi slavobránu. Když jsme pak všichni došli k hradní bráně, stáli tam dva členové skupiny převlečení za lapky a do klobouku vybírali od účastníků svatby dobrovolný obnos na přilepšenou. Každý jsme jim vhodili nějakou drobnou minci. Mušketýři nás poté doprovodili za bránu k hradní taverně a poněvadž to byl ten den už jejich poslední výstup, nastoupili i s lapky do mikrobusu a odjeli na další akci neznámo kam.

Svatební hostina se konala v restauraci před hradem. Výborná zábava byla v plném proudu a po jídle se začalo vybírat do nevěstina střevíčku. Všichni jsme přispěli nějakou tou bankovkou, tentokrát jsme už byli pochopitelně štědřejší než v případě šermířů. Tedy až na strýce a tetu nevěsty. Kamarádčina teta je totiž známá svojí šetrností, dalo by se říct až chorobnou lakotou. Na udivené pohledy ostatních svatebčanů reagoval strýc slovy: „No co?! Už jsem dal venku do klobouku, ať si za to mladí koupí něco pořádného do domácnosti.“ A teta se přidala: „Já tam vhodila 200 eur. A zvu novomanžele k sobě do Německa na svatební cestu!“ V kamarádce hrklo. „Teto, strejdo, jste moc hodní, ale to nebylo pro nás do toho klobouku, to bylo dýško pro šermíře,“ odpověděla nešťastně nevěsta. Byla v šoku, že se tak plácli přes kapsu, vždyť nikdy v minulosti nikoho neobdarovali. A na oba lakotné šli pro změnu mrákoty.

A chlapi od šermu? Ti si určitě ještě dnes povídají o tom, jak tučné spropitné jim dali před lety jistí bohatí svatebčané. Dvoutisícovku a dvě stoeurové bankovky jim od té doby do klobouku už nikdo určitě nevhodil.

Mimochodem, na svatební cestu do Německa odjela kamarádka s manželem hned po svatbě. Ale jaké bylo jejich rozčarování? Teta jim sice objednala ubytování, ale ne v pěkném hotelu, nýbrž v levné turistické ubytovně. Takže si nakonec zajistili hotel sami a týdenní pobyt zkrátili na třídenní.

Zdenka Křístková


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

p1140806
luhacovice-08
29_zahajeni_2609-163...
p1140797
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.