Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Domácí násilí

Domácí násilí

O domácím násilí toho bylo už hodně napsáno. Jenže o násilí psát je něco jiného, než ho skutečně prožít. Tak tomu bylo i u paní Petry. Ta žila se svým manželem Jiřím a dětmi v rodinném domku na vesnici. Zpočátku byl jejich vztah hezký, časem však přibylo starostí a povinností. Petra byla zaneprázdněna péčí o děti. Jiří chodil do práce a vydělával peníze.

Petra bývala večer hodněkrát unavená a sotva lehla do postele, usnula. To se nelíbilo Jiřímu, chtěl se večer se svou ženou pomazlit, ale ona byla unavená a chtěla spát. Když se to stalo vícekrát, Jiří se cítil uraženě a místo, aby své ženě pomohl, aby nebyla tak unavená, tak se na ni zlobil a veškerou starost o děti a domácnost nechal na ní. Tím se uzavřel začarovaný kruh a manželé se začali odcizovat.

Jiří se stal nervózní, často zbytečně křičel po své ženě i dětech. Se ženou se zlobil, že je nemožná a cokoliv udělala, bylo to vždy podle něho špatně. Pak Petra dostala první facku, kterou oplakala. Bohužel to nebyla facka poslední. Petra se nedokázala bránit, byla slabší a proti Jiřímu neměla šanci. Petra na tom byla špatně a trápil ji pocit, že za vše může ona. Snažila se dělat vše podle Jiřího, aby byl doma klid hlavně kvůli dětem, ale Jiří si vždy našel něco, aby mohl být na ni zlý.

Jednou ráno Petra vstala se silnou bolestí hlavy. Jiří byl již od rána opilý. V noci se totiž Petra k němu neměla, bolela ji hlava, ale Jiří si myslel, že to je jen její výmluva. A tak byl na ní nepříjemný a chtěl se s ní hádat.

První hádka proběhla již při snídani. Petra dala na stůl chléb s pomazánkou, ale Jiří se začal vztekat, že chleba namazala na špatnou stranu. Tak mu Petra bez jediného slova odporu namazala další chléb, tak jak chtěl. Poznala, že je opilý a z vlastní zkušenosti věděla, že není dobré se s ním v tomhle stavu hádat.

Pak Petra uvařila kávu a doufala, že již bude klid a jí přestane bolet hlava. Ale nic z toho se jí nesplnilo. Jiří se při kávě znovu pokusil o hádku a Petru bezdůvodně urážel. V tom okamžiku Petra seděla a v náruči držela nejmladší dítě. Neměla sílu na hádku, tak Jiřímu řekla, že je opilý, a že se s ním nechce hádat. To však neměla dělat. Jiří ze zlostí po ní hodil vázu, která jen kousek minula hlavu Petry i dítěte. Váza se zastavila až o stěnu, kde díky prudkému nárazu udělala díru. Petra poznala, že jde do tuhého, a tak se zvedla z křesla a chtěla i s dítětem v náruči odejít. To však Jiřího naštvalo ještě víc a po Petře i dítěti hodil hrnek s kávou. Hrnek zasáhl Petřinu hlavu a ta i s dítětem spadla na zem. Krátce omdlela.

Když se Petra probrala, tekla jí z hlavy krev a cítila palčivou bolest ucha. Jiří se polekal a začal se Petře omlouvat. Odvezl ji do nemocnice. V nemocnici Petra nahlásila, že spadla se schodů. To ji však sestra nevěřila, protože ji z vlasů musela vymýt kávu. A tak Petra řekla sestřičce, že po ní manžel hodil hrnek s kávou, ale že to nechce hlásit na policii. Pak si Petra lehla na bok a sestřička jí přikryla hlavu rouškou a nechala jen prostor k zašití rány. Když přišel lékař a ptal se, co se stalo, tak sestřička mu vše řekla, i to, že to Petra nechce hlásit. Doktor pak Petru pohladil po vlasech. Ten nepatrný dotek byl příjemný a Petra se rozplakala. Během zašívání rozbité hlavy a natrženého ucha se doktor snažil Petru přesvědčit, že nesmí dovolit manželovi, aby ji bil a že by to měla nahlásit.

Ano, o tom se všude píše, že se ženy nemají nechat bít. Ale co by se dělo, kdyby Petra opravdu nahlásila policii, že ji Jiří rozbil hlavu a natrhl ucho? Vždyť po ní hodil vázu a hrnek je proto, že neměl náladu. To si Petra nedokázala představit, co by s dělo po návratu domů. A domů se musela vrátit, vždyť tam měla děti. A pak, doufala, že když to nenahlásí, bude ji Jiří vděčný a změní se.

Když pak Petra ležela pár dní v posteli s bolavou hlavou, došlo jí, že to tak nemůže zůstat. Že se musí začít bránit.

Začala chodit do práce. To ji hodně pomohlo. Zjistila, že se k ní v práci všichni chovají o hodně lépe než její Jiří. Rovněž zjistila, že není tak nemožná, jak jí Jiří pořád tvrdil. V práci se Petře líbilo, a když dostala první výplatu, nebyla konečně finančně závislá na Jiřím.

A tak, když dostala bezdůvodně opět od Jiřího facku, nebyla už vylekaná a ustrašená, ale Jiřímu facku vrátila. Neplánovala to, a když muže udeřila, zlekla se, že ji teď snad zabije. Řekla mu, že není žádný jeho fackovací panák, a že pokud on má nějaké problémy, ať si je neřeší na ní. Důrazně mu řekla, že to byla poslední facka, kterou jí dal. Jinak to bude hlásit a odejde od něho. Jiří byl s Petřiny reakce pořádně překvapený a zůstal zaraženě stát. A pak se stalo něco nečekaného. Jiří svou ženu objal a řekl, promiň.

Petra dokázala Jiřímu odpustit, ale nezapomněla.

Jarmila Jalowiczorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

rovna_prava_pro_vsec...
krajske_shromazdeni_...
18
v-dolina2010-07
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.