Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy V dnešní době může kdokoli a kdykoli skončit jako bezdomovec

V dnešní době může kdokoli a kdykoli skončit jako bezdomovec

T en kdo znal Šárku, asi nikdy netušil, že jednou skončí jako bezdomovkyně. Tato 54 letá žena pochází z dobrých poměrů a před svým manželstvím pracovala jako zdravotnice. Jak se to stalo, že skončila úplně na dně?

Cesta na okraj společnosti trvala této matce dvou dětí necelé tři roky. Všechno začalo, když se Petr, její manžel seznámil s mladší, a ona se nechala rozvést. Prodala jí přislíbený, stále ještě dluhy zatížený byt. Protože jí z něho nezbyly téměř žádné peníze, přestěhovala se i s dětmi ke kamarádce. Proč tehdy prodala jejich domov, nemůže pochopit ještě dnes. Byla tak zklamaná, že se všeho, co mělo něco do činění s Petrem, chtěla zbavit.

Na Silvestra se Šárka seznámila s jiným mužem, zamilovala se do něho a nechala se přesvědčit, aby se přestěhovala k němu do Krnova. Její děti však zůstaly u otce. Nechtěly odejít pryč z Brna, ale ona chtěla této šance využít.

Po několika málo týdnech ale věděla, že udělala chybu. Stále častěji se hádali. Když se jednoho červnového večera vrátila domů, byl vyměněn zámek u dveří. Veškeré její jmění leželo v pytli na odpadky s cedulkou: Je konec!

Plná ponížení se Šárka na nějakou dobu ubytovala v hotelu. Byla však bez peněz, práce a již příliš dlouhá léta v domácnosti na to, aby našla znovu nějaké místo. Tak začala nocovat v parku. Proč nepoprosila o pomoc? Styděla se přiznat, že je bezdomovkyně.

Skoro tři čtvrtě roku žila pod mostem nebo nanádražích. Život z ní udělal alkoholičku. Peníze na jídlo (a na alkohol) si musela vyžebrat. Svým dětem o tom nikdy nevyprávěla. Při příležitostných telefonátech jim lhala, že se má dobře, že je vše v pořádku a že jí budou moci brzy navštívit.

Teprve když se letos v březnu Šárka dostala se zápalem plic do nemocnice, postavila se realitě. S pomocí sociálního úřadu podstoupila odvykací kúru. Dnes žije v holobytu. A její sen? Mít zas nějaký vlastní byteček a starat se o své děti.

Anna Hlisnikovská


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

P6231619
P6265906
10-opava-jakartovice
rovna_prava_pro_vsec...
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.