Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Krutá pravda, opustil ji před porodem

Krutá pravda, opustil ji před porodem

N ekonečný kolotoč ubližování, ponižování a odpouštění vydržela Ivana skoro 6 let. Tak moc chtěla zachránit svoje manželství! Na to ale musí být dva… Ivana skončila školu a hned si našla své první zaměstnání. Dostala místo ve velké firmě a tam se seznámila s Jirkou, který tam taky pracoval. Líbil se jí, ale nic na sobě nedala znát. byl totiž kamarádem jejího kolegy. Asi po dvou měsících co tam pracovala, ji pozval na večeři. A tak to všechno začalo.

Bylo to nádherně romantické, trávili spolu veškerý volný čas a Ivana byla zamilovaná až po uši. Po čase si koupili byt na nově postaveném sídlišti a začali spolu bydlet. Jednou přišla Ivana z práce domů a čekalo na ni překvapení. Na stole obrovská kytice růží a pozváním na večeři, po které ji Jirka požádal o ruku. Dva roky po svatbě se jim narodil vytoužený syn Petřík. Všechno se zdálo být krásné a úžasné. Když ale Petřik začal chodit do školky a Ivana se vrátila do práce, něco se změnilo a láska začala pomalu vyprchávat. Ivanu dokonce napadlo „podvádí mě Jirka“?

Trávili spolu čím dál méně času, manžel se začal chovat odměřeně, byl podrážděný, hádavý, všechno mu vadilo a stále častěji nebyl doma… Jednou ho šla Ivana navštívit do práce, kde ji na chodbě zastavila neznámá slečna a soucitným tónem řekla: „Měla byste něco vědět, váš muž vás podvádí.“

V tu chvíli zůstala Ivana stát jako opařená, nemyslela na nic jiného. Jednou, když chystala večeři, na něj udeřila a přímo se zeptala, jestli má milenku. Jirka byl zaskočený, a začal na Ivanu křičet, co si to vymýšlí a že přece nebude věřit všemu, co jí kdo napovídá… Za pár dní se Ivana vydala do Jirkovy firmy s tím, že vyhledá tu slečnu, která jí to řekla, ale dozvěděla se, že tam už nepracuje, že ji přeřadili. A tak Ivanu napadlo, že asi měla pravdu.

Jejich manželství se pomalu rozpadávalo a Ivana si tak moc přála, aby se všechno spravilo. Změnila svůj účes, začala se moderně oblékat a mnohem víc se o sebe starat. Chystala teplé večeře s dobrým vínem a často pak marně čekala, až Jirka dorazí domů. Někdy ji překvapil, přišel včas, měl radost, udělali si romantický večer a druhý den se tvářil, jako by se nic nestalo.

Jednou si Ivana zašla s kamarádkou po práci do kavárny. Najednou se tam objevil Jirka a přede všemi jí udělal scénu, křičel na Ivanu, kde se fláká a doslova ji odtáhl ven z kavárny. Doma hádka pokračovala a celé to skončilo tím, že dal Ivaně facku. Zavřela se v pokoji a brečela do polštáře. Po chvíli přišel Jirka a chtěl se milovat. Když Ivana odmítla, nedal se odbýt a nakonec ji k tomu v podstatě donutil. Usínala v slzách a naivně si myslela, že šlo o zkrat a zase bude líp.

Asi měsíc po této noci zjistila, že je těhotná. Další dítě, takové štěstí! Byla přesvědčená, že to je pro ně a jejich manželství druhá šance. Určitě, všechno bude zase dobré. Moc se těšila na večer, až tu novinku oznámí svému muži. To, co ale následovalo, Ivanu definitivně porazilo na kolena. Otevřely se dveře, Jirka beze slova vešel do kuchyně, přisunul si židli k Ivaně a začal: „Chci se rozvést,“ pak byl nekonečně dlouho zticha a pokračoval: „Miluju někoho jiného a chci si ji vzít.“ V ten moment se Ivaně zhroutil celý svět, nemohla popadnout dech, myslela, že se skácí k zemi. V hlavě měla jen jedno „Jak dlouho má jinou?“, „Kdy to stíhal?“ a „Proč?“

Nedokázala si představit, jak to sama s dvěma malými dětmi zvládne. Psychicky byla na dně, a dokonce přemýšlela o potratu. Nakonec se ale vzchopila a kvůli dětem se nevzdala. Za pár měsíců porodila krásného, zdravého chlapečka Pavlíka. Asi rok potom se s ní manžel rozvedl, ale Ivanu to stále bolelo a nemohla se z té zrady vzpamatovat. Děti ho nezajímali, neptal se na ně a ani je nenavštěvoval. Ještě, že Ivana měla rodiče a kamarádky, které, když potřebovala, jí občas  pomohli. Dnes je to pár let a pořád to bolí, když si na to vzpomene.

Evita


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

P5303077
v-dolina2011-03
rakousko2011-10
okolo-msk2011-401
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.