Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Prázdninová vzpomínka na duchy

Prázdninová vzpomínka na duchy

J ednoho prázdninového léta jsem byla na táboře s holkama, které jsem znala. Byl večer, pršelo a my jsme neměly co dělat. Tak dvě holky z chatky vymyslely, že bychom mohly vyvolávat duchy. Nám ostatním se do toho moc nechtělo, protože na duchy nevěříme, vyvolávaly jen ty dvě holky. Vyvolávaly Tomáše Garigua Masaryka. Po celém těle mi naskočila husí kůže, když Jana řekla, ať nám dá duch znamení.

Z ničeho nic se najednou otevřelo a zavřelo okno. Já jsem se začala hrozně bát, ale nahoře na palandě byly holky, tak jsem si říkala, že to možná udělaly ony. My nevěřící jsme pak ale ducha odvolávaly. To se dělá tak, že se musí říct jméno toho vyvolávaného ducha třikrát za sebou, ale pozpátku. Dokážete si představit, jak to zní, když celá tlupa holek drmolí: „Kyrasam eugirag šámot?“. Teda kromě holek, co toho pitomého ducha vyvolaly, ty se totiž popadaly smíchy za břicha. Pak nám holky vynadaly, že jsme toho ducha odvolaly bez nich a pokusily se ho odvolat samy, a to jsme se zase začaly řehotat my ostatní. Sprostě nás seřvaly a řekly, ať držíme klapačky, nebo že se nám něco stane. Když pak skončily, řekly nám, že když někdo nějakého ducha urazí, třeba nepřístojným smíchem, tak se mu může do tří dnů něco stát. Já jsem hned zmlkla a celé tři dny jsem se strachovala, co se mi stane a dávala jsem všude pozor. TŘETÍ DEN už jsem si říkala, že je to v pohodě, ale přišly Magda s Danou (ty holky, co vyvolávaly), že je obě do ruky štípla vosa. A já si v tu chvíli uvědomila, že to ještě není konec, že se ještě něco může stát, když není večer! No a večer byla diskotéka a já se klepala, co se stane. Stalo se to, že jsem tančila s nejhezčím klukem na táboře. Hned jsem zapomněla na duchy a celý večer proběhl v klidu a já se třásla už jen štěstím. Od té doby jsem na duchy radši věřila, ale už nikdy jsem je NEVYVOLÁVALA !!!

Evita


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

29_zahajeni_2609-163...
15_zahajeni_2609-103...
56_vylet_2809-1033
64_vylet_2809-1423
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.