Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Nepotrestané zlo

Nepotrestané zlo

B ylo krásné červnové odpoledne a Monika se chystala na závěrečný večírek. Včera úspěšně odmaturovala. Dnes se celá třída i s profesory rozloučí na večírku. Monika se těší, vždyť poslední dobou se jen učila. Tuto noc si chce však užít a bavit se.

Zábava na rozlučkovém večírku byla skvělá. Hodně se tančilo, ale bohužel i pilo. Monika nebyla zvyklá na alkohol, a proto se jí za chvíli začala točit hlava. Sedla si ke stolu a pozorovala společnost. Uvědomila si, že se ráno rozejdou a bude konec studentskému životu. Jak moc se těšila na to, že se nebude muset učit. Ale co vlastně bude od zítra dělat? Vrátí se domů, do malé zapadlé vesničky. Její jediná kamarádka se už vdala. S kým bude trávit volný čas? Moniku přepadl strach z budoucnosti. Vždyť až do dnes chodila každý den do školy, byla v pravidelném kontaktu se spolužáky, ale co teď?

Najednou se cítila vystrašeně. Tak si dala panáka s vodkou, a pak dalšího a dalšího. Pak už byla jen tma.

Monika se probudila druhý den v poledne doma u své kamarádky. Bylo jí hrozně špatně od žaludku a na nic si nemohla vzpomenout. Šla se do koupelny osprchovat. Tam s hrůzou zjistila, že má špinavé a roztrhané spodní prádlo. Na stehnech měla modřiny. Snažila si vzpomenout, co se vlastně stalo večer. Jen mlhavě se jí vzpomnělo na pár útržků ze včerejška. Když si to dala vše dohromady, bylo jí jasné, že někdo využil její opilosti. Hrozně se styděla, ale přesto se zeptala kamarádky.

Kamarádka pak vyprávěla Monice, co se stalo. Monika byla hodně opilá a odešla s jedním profesorem ven. Když se vrátila, tak sotva stála na nohách a měla roztrhané šaty. Kamarádka měla podezření, že jí profesor ublížil. Proto ji odvezla k sobě domů.

Když to Monice vyprávěla, tak ta se rozplakala. Sbalila si svoje věci, téměř se ani s kamarádkou nerozloučila a utekla. Chtěla utéct před tvrdou realitou, ale to bohužel nešlo. Monika si hrozně přála, aby to vše byl jen sen. Ale probuzení ze snu se nekonalo. Monika se cítila hrozně ponížená a zneužitá. Měla zlost na sebe, že k tomu došlo. Styděla se, a proto nikomu víc o tom neřekla. Zničené oblečení vyhodila, aby se doma nic nedozvěděli. Následující dny žila jako v jiném světě. Hrozně se bála, že bude těhotná. Naštěstí nebyla. Modřiny, které jasně svědčily o tom, že Monika byla znásilněná, se časem ztratily. Horší to bylo s její duší. Ta se hojila hodně dlouho. A profesor?? Ten si žil dál svůj spokojený život. Hrál si na vzorného manžela a otce.

Jarmila Jalowiczorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

Olympiada_v_Sizuoka1
img_9055
p1140803
img_3769
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.