Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Partner ji téměř utýral

Partner ji téměř utýral

P řed pár lety Jarka prožívala docela pěkné období. Měla dobrou práci, hodného přítele a malý byt. Jenže pak jí nečekaně do života vstoupil „ON“. Změnil jí život k nepoznání. Začalo to všechno nenápadně, občas ji pozval na víno, na procházku. Nic moc o něm nevěděla. Na první pohled bylo jasné, že je o pár let starší. Na ruce snubní prstýnek nenosil, tak by ji ani ve snu nenapadlo, že je ženatý. Po čase s ním trávila čím dál tím více času a současnému příteli Mirkovi začalo být všechno jasné, a tak se rozešli.

Za nějaký čas se od osudového partnera Libora dozvěděla, že je v rozvodovém řízení a má dvě malé děti. Překvapilo ji to, ale protože byla hodně zamilovaná, tak to brala jako fakt. Brzy se k ní Libor nastěhoval a nějaký čas jejich soužití vcelku fungovalo. Ráda mu vařila a občas něco dobrého upekla, vyšli si spolu na výlet a trávili víkendy na chatě. Pak však jednoho dne nepřišel z práce domů, objevil se až na druhý den ráno. Byl namol opilý a vyčítal jí kde co. Když se vyspal z opice, nic si nepamatoval. Takhle se to opakovalo čím dál tím častěji a začalo přibývat nadávek a fyzických útoků. Vůbec nechápala, jak může muž mlátit ženu, kopat do ní a smýkat s ní po zemi. Když jí došla trpělivost a uvažovala o rozchodu, zjistila, že s ním čeká dítě. Přes to všechno co prožívala, měla velikou radost. O rodině a děťátku vždycky snila. Libor z toho ovšem nadšený nebyl.

Po pár dnech přišel s tím, že si dítě nepřeje, že ho neuživí. Když ale viděl, že se Jarka miminka nevzdá, přitvrdil v týrání a napadání. Nenechal ji na pokoji, i když ho prosila a plakala, a proto začala uvažovat o interrupci. Strašně se bála, že je jednoho dne oba zabije. Objednala se na potrat a Libor ji vezl do nemocnice, ale cestou si to rozmyslela a utekla. Po tomto rozhodnutí byla situace doma neúnosná, a tak se na potrat objednala podruhé. Tentokrát v nemocnici zůstala a se slzami v očích nastoupila na sál. Neviděla jiné východisko a v hlavě měla jediné: „Vždyť by mě utýral a dítě také.“ To nemohla připustit. Po zákroku ji Libor odvezl z nemocnice domů, kde na ni čekala kytice květů. Říkala si, co si myslí, že kytice zmírní bolest v mém srdci. Ještě asi dva měsíce spolu žili, teda spíš vedle sebe. Celou dobu ji trápily výčitky svědomí a obavy, zda vůbec bude moct mít děti… Nakonec nabrala sil a s Liborem se rozešla. Po roce si našla nového přítele, teď je osm let šťastně vdaná a má dvě krásné děti. Občas si vzpomene, že mohla mít už děti tři, přemýšlí, zda by to byl chlapec, nebo děvče a jak by asi vypadalo… Je jí z toho smutno, ale na druhou stranu si uvědomuje, že měla vlastně štěstí. Je vděčná osudu za to co má.

Evita


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

rakousko2011-10
m-r-polsko2011-02
13-opava-jakartovice
bezpecnost-na-prejez...
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.