Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Za co vděčím operaci

Za co vděčím operaci

B udou to za chvíli už dva roky, co jsem onemocněla a musela na operaci. Den před plánovaným zákrokem jsem se musela již ráno dostavit do nemocnice. Tam jsem absolvovala celé dopoledne nezbytnou přípravu. Po zbytek dne jsem pak ležela v posteli na pokoji. Musela jsem podepsat spoustu papírů a vyplnit různé dotazníky. Na jednom z nich byl i seznam, co vše se může během operace stát.

Chtěli po mě podpis, že jsem s rizikem obeznámená. Již do nemocnice jsem přišla se strachem, ale po přečtení rizik nervozita nebezpečně stoupala. Situaci ještě zhoršovalo to, že jsem jen ležela a koukala na hodiny, které visely naproti mé postele. Čas utíkal hrozně pomalu.

Pak přišel večer a ja jsem měla strach, jaká bude noc. Ale zdál se mi moc krásný sen. Ve snu jsem se vrátila do dětství, byla jsem znovu malým děvčátkem s maminkou, tátou a bratrem. Musím podotknout, že moje maminka už 15 let nežije. Ale v tom snu jsem cítila její přítomnost. Byli jsme všichni v obývacím pokoji a bylo nám spolu dobře. Měla jsem pocit úplného klidu a bezpečí, tak jak tenkrát, když jsem byla ještě malá. Když jsem se ráno probudila, byla jsem klidná a operace jsem se již tak nebála. Měla jsem pocit, že mě v noci ve snu opravdu navštívila maminka a uklidnila mě. Bylo mi líto, že sen skončil. V to ráno jsem si ale uvědomila, že díky rodičům jsme sbratrem prožili opravdu krásné bezstarostné dětství.

Na operaci jsem šla (vlastně jela) s obrovským přáním, aby vše dobře dopadlo a já měla šanci prožít ještě mnoho času se svými dětmi, a aby i oni jednou na mě vzpomínali v dobrém.

Když jsem se probudila po operaci, byla sobota ráno. Vše mě hrozně bolelo a nemohla jsem se v posteli ani otočit. V tom přišla na pokoj paní uklízečka a svižně uklízela. Víte jak já jsem jí záviděla, že je tak čilá a nic ji nebolí? Vím že člověk by neměl závidět, ale já si nemohla pomoct. Hrozně jsem toužila být také tak zdravá. Být doma, vařit péct a uklízet, tak jak se to má v sobotu dělat.

Díky Pánu Bohu a doktorům se můj zdravotní stav zlepšil. A tak, když se mi někdy nechce nic dělat, vzpomenu si na paní uklízečku z nemocnice a hned mám chuť do práce.

Na závěr chci jen říct, že operace mi částečně vrátila zdraví a díky ní se dívam na svět trochu jinýma očima. Snažím se žít v rámci možnosti naplno a s úsměvem.

Jarmila Jalowiczorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

P6231580
v-dolina2010-15
IMG_1012
P6265891
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.