Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Manželovo tajemství

Manželovo tajemství

P říchodem nového roku se Klára rozhodla, že si konečně udělá pořádek ve všech smlouvách, dopisech a dokladech. Že přitom najde něco, co otřese celým jejím dosavadním životem, by ji nenapadlo ani v nejhorším snu.

Probírala se třemi šuplíky plnými nejrůznějších listin a papírů od úřadů, přebírala nudné smlouvy, vyhazovala, co už nepotřebuje, ale občas se i u něčeho zasekla a dojatě vzpomínala. Třeba, když narazila na rodné listy svých dětí, nebo první vysvědčení od Jany, to je ta starší ze dvou holek. Dnes je jí třináct a pomalu se dostává do puberty. Když v první třídě donesla velkou jedničku, byla ještě tak malá, a sladká… vzpomíná.

Další lejstra ji vrátily do reality, byly to totiž podklady k hypotéce na dům. Jenže to zdaleka nebylo to nejhorší. Potom totiž přišly na řadu stohy výpisů z účtu, které už léta chodí každý měsíc do schránky. Výpis z účtu - předmět doličný. Při tomhle uvažování se schválně do jednoho z nich začetla. Narazila na nějaký trvalý příkaz ve výši pět tisíc korun. Částka ani číslo účtu ji nic neříkalo. Splátek měli několik, ale v jiných částkách. Navíc odcházely ze společného účtu, a tohle byl výpis manželova vlastního účtu. Prohlédla si pak i všechny ostatní výpisy, které se shromáždily za poslední tři roky, ty předchozí už byly vyhozené. A pět tisíc, odcházelo opravdu, každý měsíc za celé ty tři roky.

Říkala si, co to proboha Pavel platí? A ještě za tolik peněz? Že by měl nějaké dluhy, o kterých nemluví. Než se poznali, zkoušel trochu podnikat, tak že by se zadlužil? Moc se jí to nezdálo.

Kam posílá tolik peněz?!

Svalila se do křesla a začala přemýšlet. Omyl nebo špatně nastavená platba? Zase tolik peněz nevyděláváme, aby si manžel nevšiml, že mu jen tak mizí peníze z účtu. Rodiče taky podporovat nemusí, ti jsou zajištěni tak, že si spíš my půjčujeme od nich… A pak ji to napadlo - on platí alimenty!

Srdce se jí rozbušilo při představě, že by tak skvělý, jedinečný, upřímný manžel, s nímž si zakládala na tom, aby si všechno říkali a o všem se radili, měl dítě s jinou a vůbec by jí o tom neřekl. Navíc by to znamenalo, že jí byl nevěrný! Nebo možná pořád je. Proč by to měl udělat jen jednou? Snad dvě hodiny tam takhle seděla a v hlavě si probírala každý detail, který by naznačoval manželovu zvrácenost. Bylo jí čím dál hůř, i když se zkoušela napomínat, že třeba jen zbytečně fantazíruje a dělá unáhlené závěry.

Pak se konečně ozvalo klapnutí dveří. Pavel přišel z práce. Byl víkend, děti byly u babičky, takže se mohla rovnou na všechno zeptat. Ani moc nezapíral.

Má dítě, kluka, o dva roky staršího než je jejich Jana. Čili to nebyl důsledek nevěry, ale „památka“ na předchozí vztah. Dotyčná mu prý tvrdila, že bere prášky - zřejmě proto, že věděla, že on s ní nechce zůstat, a tak jí napadlo připoutat si ho dítětem. On ji i tak nechtěl, a raději se rozhodl platit.

Klára mu nevěřila. Když dokázal lhát tolik let, proč bych měla věřit, že je to dítě z předchozího vztahu? Když ale vylovil rozhodnutí o placení a o výši alimentů, kde byly všechny údaje, které potřebovala, došlo jí, že asi mluví pravdu. Ale proč to neřekl? Jak vydržel tak dlouho mlčet a zatajovat takovou velkou věc?

Prý ho to vlastně ani nenapadlo. Matka toho dítěte pro něj prý nikdy nic neznamenala, navíc ho podrazila. Nechtěl s ní vychovávat dítě, ale protože věděl, že je to i jeho chyba, poslušně platil. S dítětem se nikdy neviděl a ani nechce vidět. Jediné děti, které nosí v hlavě a v srdci jsou jejich Jana a mladší Petra.

Pár dní trvalo, než to rozdýchala, ale stejně si myslí, že jí to měl říct. Bude to už navždy považovat za zradu a těžko říct, jestli mu bude ještě věřit tolik co dřív.

Ivona Ciencialová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

DSC02119
v-dolina2011-26
henri_mattoni
v-dolina2010-05
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.