Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Vzala život do svých rukou

Vzala život do svých rukou

O dmalička si jako každá holka myslela, že až vyroste, potká toho pravého prince. Zamiluje se a bude svatba, a pak bude mít děťátko. Ideální sen. Vyrostla a všechno bylo jinak. Ani nevěděla, kde se stala chyba, která změnila její představy a přání. S přítelem se seznámila na začátku letních prázdnin. Čekal ji poslední ročník na střední škole a maturita, kterou on už měl dávno za sebou. Mezi nimi byl totiž jedenáctiletý věkový rozdíl. Vůbec se ale, tím netrápila, byla až po uši zamilovaná a užívala si romantické léto po boku okouzlujícího muže.

Věřila, že potkala lásku na celý život a podřizovala ji úplně všechno. Své kamarádky odsunula na druhou kolej, stýkali se jen s jeho přáteli. Po čase a se strachem, co jí řeknou, rodiče se jim rozhodla svého přítele představit. Byli úžasní, přijali ho s otevřenou náručí a náš věkový rozdíl jim vůbec nedělal problém. A tak byla ještě víc šťastná. Uběhly tři roky, mezitím odmaturovala a našla si práci jako účetní v jedné malé firmě. Začali přemýšlet o společném bydlení a poměrně brzy si našli byt, který společně zrekonstruovali a zařídili.

O Vánocích ji pod stromečkem čekalo překvapení, přítel ji požádal o ruku. Samozřejmě souhlasila, a už se viděla ve svatebních šatech. Začala plánovat, kde bude obřad, pochlubila se kamarádkám a pomalu se rozhlížela po svatebních šatech, prstýncích a kytici.

Ubíhaly týdny, měsíce a přítel pořád nic… Jako kdyby zapomněl. Když mu svatbu připomněla a chtěla, aby se zapojil do příprav, se smíchem jí řekl, že ho uhání a že mají přece čas. Po roce od zásnub začala o svatbě mluvit víc, ale pokaždé nebyl čas pořádně to rozebrat a začít cokoli organizovat. Její nastávající se prostě rozhodl, že budou raději šetřit peníze na větší byt a pokusí se o miminko. Když konečně otěhotněla, svatba nepřipadala v úvahu, bylo jí pořád špatně a měla i jiné zdravotní problémy. Nakonec všechno zvládla a narodila se jim krásná, zdravá holčička.

Ovšem mezi něma se to začalo kazit, hádka střídala hádku. Vyčerpávala ji péče o miminko a přítel se jí nesnažil vůbec v ničem pomáhat. Naopak, chodil domů čím dál později. Na svatbu už úplně ztratila myšlenky, chtěla si dát čas, aby se sžili jako rodina. Dnes jsou jejich dcerce tři roky a najednou je to ona, kdo změnil názor. O svatbě, už nechce ani slyšet! Mají problémy, které neumí vyřešit a nejsou schopni si je otevřeně přiznat. Nejvíc ji ovšem mrzí, že ty jejich hádky vnímá i jejich malá holčička.

Trvalo jí dlouho, ale nakonec se rozhodla, že zůstane svobodnou matkou. Určitě to nebude mít lehké, přesto ať radši vychovává dcerku sama, než aby ji vystavovala neustálým hádkám. Už zase má spoustu snů do budoucna a pro štěstí a dobro svého dítěte je schopna udělat cokoliv. Těší se, co pěkného ji život přinese. Držme jí palce.

Ivona Ciencialová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

m-r-polsko2011-15
luhacovice-14
okolo-msk2011-108
konf-bez-barier12
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.