Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Můj život s Aspergerem (Dobromysl.cz)

Můj život s Aspergerem (Dobromysl.cz)

M oje dětství - pamatuju si nekonečnou samotu způsobenou mou odlišností od ostatních dětí, jak už ve třídním kolektivu, tak na ulici, kde jsme bydleli. Ze začátku jsem se snažil navazovat přátelství, ale nikdo mě nechtěl brát do party, nebo kolektivu. Vždycky jsem byl pro všechny ten „divnej“, ten „jinej“ než my. Často jsem slýchal větu, že jsem ten nearogantnější a nejnamachrovanější fracek, kterého učitel poznal za celý život.

Nikdy jsem nedokázal najít důvod proč to tak je, proč mě nikdo – ani vlastní rodiče a bratr nechápe, proč mě nechtějí vzít děti s sebou, když jdou hrát schovávanou, nebo proč mě nebere táta jen tak si zakopat s míčem.

Uzavřel jsem se do svého vlastního světa a v něm jsem se začal rozvíjet neskutečným způsobem. Začal jsem vyvíjet usilovnou činnost v nezvyklých koníčcích – historie, modelářství, čtení různých knížek o vědě a vesmíru, nejrůznější seznamy. Ve třetí třídě mě vzal táta na výstavu letadel a byl v šoku, když jsem si dokázal dvě hodiny povídat s vojenským pilotem o letadlech z druhé světové války. Byl v šoku, stejně jako moje učitelka v první třídě, když jsem jí požádal, jestli bych si mohl jít ven sbírat listí do sbírky – když už umím číst i psát, zatímco ostatní děti jsou někde u písmena K.

Ve škole jsem prospíval schválně na trojky, abych měl pokoj od ostatních – zpravidla jsem věděl všechno o všem a mohl jsem se hlásit třeba celou hodinu (v předmětech, které mě bavily) a na tohle opravdu nikdo nikde nebyl zvědavý. Když jsem se učil na jedničky – poslouchal jsem narážky jak od učitelů, tak těžce trpěl šikanu od spolužáků. Mozek se mi začal vyvíjet hrozně rychle, zatímco v rámci sociálních vztahů, přátelství a prvních lásek jsem byl pořád jako malý kluk – což bohužel v některých oblastech přetrvává dodnes.

Dodnes vzpomínám na to, jak mě spousta učitelů a spolužáků urážela, považovala za idiota a mentálně zaostalého – přitom iq testy jsem zvládnul levou zadní – několika testy naměřeno více než 150. Z dětství jsem dodnes výtečným pozorovatelem, perfektně si pamatuji nejrůznější seznamy, z myšlení v češtině volně přepínám do angličtiny, dokážu přečíst 450ti stránkovou knížku za jedno odpoledne – pokud mě v ní něco nerozčílí. Počítače a technologie je obrovská pomoc a partner zároveň. Moje rozčilování a záchvaty při porušení režimu, banálních situacích a maličkostech, je kapitola sama o sobě. Skládal jsem Rubikovu kostku pod 40 vteřin, řešení nejrůznějších hlavolamů mě zabíralo zlomek času co ostatním, ale říct si holce o číslo, nebo jít zapařit do klubu, je pro mě natolik složité a zbytečné, že zpravidla tyhle věci prostě neřeším. Spousta holek považuje tuhle nesmělost, nebo hranou aroganci, nevšímavost jako velkou výzvu. Někdy bych to přirovnal k hozené rukavici.

Dospívat jako asperger byla a stále je obrovská bitva. Jak už se spolužáky na střední škole a na VŠ, tak s rodiči – kteří nechápají, co se děje- a dodnes je pár lidí, kteří žijí v přesvědčení, že jsem totální magor. Kdybych tehdy věděl, že jsem asperger, spoustu věcí bych dělal jinak, dával bych si větší pozor na to, co a před kým říkám, na vztahy, na holky, co namotávají. Hlavním problémem je pro mě rozpoznat přetvářku, lež, nedokážu číst mezi řádky, pochopit naprosto jasné náznaky. Pak nebuďte paranoidní, když vás lidé, které považujete za součást svého světa, podrazí, zašlapou, odejdou bez vysvětlení… Asperger dokáže milovat s naprostou odevzdaností a ochotou udělat pro tu druhou polovičku cokoliv, doslova bych dýchal za toho člověka – a když toho ten člověk zneužije a udělá si z vás oslíka, co nevědomky kráčí do pavoukovy sítě, tak na rozdýchání a vzpamatování se je třeba dvouletý boj. Rozlišit mezi přátelstvím a tím, že mě ten člověk jenom využívá, je také peklo.

Co je na AS pozitivního? Vidím to v tom, že díky studiu a hloubavému náhledu do věcí dokáže asperger chápat a rozumět věcem, o kterých obyčejní smrtelníci nemají a nebudou mít nikdy páru. Mít svůj vlastní svět nemusí být nutně prokletím, mnohdy se to stává darem a útočištěm. Podle mého názoru se člověk, který má Aspergerův syndrom, v kombinaci s vyšší inteligencí, dokáže adaptovat a pomocí různých příruček, nebo internetu „Zapadnout mezi lidi“. Já jsem změnil prostředí, začal jsem na sobě pracovat – cca 2 roky samostudia, hodně času na kole a v posilovně, takže by nikdo z mého okolí nepoznal v tom zelenookém, dobře vypadajícím klukovi, že je něco špatně, něco jinak. Tady musím podotknout, že dobrý první dojem, pěkné oblečení a třikrát přemýšlet než o sobě něco kváknu do éteru je k nezaplacení.

Udržet si přátele bez toho, abych lidi bral jako figurky na šachovnici a dlouhotrvající vztahy – to bych řekl, že je asi nejtěžší. Každopádně vám všem s AS přeji hodně štěstí.

Zdroj: Tomáš, Dobromysl.cz


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

rovna_prava_pro_vsec...
krajske_shromazdeni_...
20_zahajeni_2609-125...
09
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.