Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Předvánoční zamyšlení

Předvánoční zamyšlení

J e předvánoční doba. Ještě dost a dost času na přípravu cukroví a nachystání posledních dárků, na dokončení úklidu a vánoční výzdobu v bytech, na odeslání blahopřání k svátkům. Taky jsem se vydala na předvánoční túru. Spojila jsem návštěvu lékárny na dolním náměstí, kde jsem si vyzvedla léky – a byla jsem obdarována! Dostala jsem zdarma krabičku voňavého čaje. Byla jsem mile překvapena.

Prošla jsem se pomalu po náměstí mezi budkami vánočního jarmarku s různým zbožím, ale scházela mi tichoučká, příjemná hudba, která by tu atmosféru blížících se svátků trošku potrhla. Potom najednou stánek se včelími produkty – medy, svíčky z včelího vosku, propolis, medovina. Teplá a studená! A teplou bylinkovou kupovali páni i dámy i mladšího věku. Zastavila jsem se opodál a poslouchala, jak o ní mluví.

Byla „horké – moc sladká – trochu hořká, hlavně, že byla teplá nebyla drahá a - dem dál.“ Trošku vím, jak chutná medovina. Chutná po barevných loukách a stráních, někdy po rozkvetlých zahradách a utajených remízcích po voňavých lesích. Cítím z ní slunce a slyším to bzučení a tanec včelek, to všechno je chuť medové balzámu, který se jmenuje medovina. No dosti snění, šla jsem dál.

Hornímu náměstí vévodí nazdobený smrk. Když je rozsvícený, musí být krásný, určitě musí přitahovat spousty dětských očí, ale ten smrk má okolo sebe ještě spoustu malých kamarádů. Jsou to stromečky ozdobené dětmi z mateřských a základních škol. Prohlédla jsem si je a obdivovala jsem nápaditost a šikovnost dětí.

Je tam ještě jeden stromek. Na tom stromku visí takové kartičky, jsou to přání dětí z dětských domovů z Vysočiny. Některé děti si je napíši samy co by si přály, těm menším to přáníčko napíší sestřičky – tety. No zájemci si takové „přáníčko“ utrhnou a dárek koupí a do určité doby jej s původním přáníčkem pěkně zabalené donesou na Informační centrum.

Moje dcera si utrhla dvě. Na jednom si osmiletá dívenka přála růžovou čepičku. Nic víc. A na tom druhém lístečku bylo přání čtyřleté holčičky, že by chtěla čelenku a sponečky do vlasů …. Samozřejmě, že oba dárky byly daleko, daleko bohatší a určitě se obě děvčata divila pod jejich vánočním stromečkem. Tak si říkám, že radost těm dětem, kterou vlastní rodina z nějakých důvodů nemůže poskytovat, mohou alespoň na ten jediný den v roce dát cizí tety a strýčkové. A vím o jednom velkém obchodním domě, kde to dělají všichni zaměstnanci celého prodejního patra. Vážím si jich za to velice.

Popošla jsem dál k naší hlavní poště, kde je spousta, „vylepšení,“ která já, bohužel, stále nemohu objevit a marně je hledám. Takže svá napsaná přání předem olízaná a olepená známkami jsem donesla k okénku do velké sběrné schránky v dobré víře, že dorazí včas na místo určení.

A tato pochůzka – toť moje finále.

Na více už ten moment mi nezbývalo sil, takže na trolejbus a domů. A vánoce, můžete pomaly k nám.

Eva Zavadilová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

konf-bez-barier01
rovna_prava_pro_vsec...
rovna_prava_pro_vsec...
09
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.