Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Můj život s hendikepem

Můj život s hendikepem

C hodila jsem do školy do Brna pro mentálně postižené, jezdila jsem jen na prázdniny domů. Než jsem začala chodit do druhé třídy, tak jsem přestala slyšet, proto jsem začala chodit do Olomouce – na Kopeček, ale tam jsem se neměla dobře, šikanovali a mučili mě tam, že jsem pomalá.

Bylo to kdysi za komunistů. U babičky v Jablunkově jsem vždycky mohla na zahradě trhat a jíst ovoce, měla jsem se tam dobře. Často jsem jezdila s tatínkem do Jablunkova a také do Českého Těšína za maminkou, maminka tam pracovala jako telefonistka v tiskárně. Vše to probíhalo, jak to mělo být.

Teď je jiná doba, tatínka už nemám, zemřel, protože byl vážně nemocný. Mám jen sestru Jolanku, jejího manžela, děti a moji maminku. Teď žiji ve Vendryni. Od prvního června jsem začala chodit do Radosti-denního stacionáře.

Karča Strumienská


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

p1140733
59_vylet_2809-1132
konf-bez-barier17
61_vylet_2809-1353
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.