Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Svět můj tak černý, jak vypadá

Svět můj tak černý, jak vypadá

A hoj, jmenuji se Kamila. Ve svém životě jsem se postupně dozvídala, že mám dětskou mozkovou obrnu. Pracně jsem se učila chodit i mluvit. Naštěstí mi doma všichni pomáhali, cvičili se mnou a zpívali. Začátky byly pro mne moc těžké, rodina mě povzbuzovala překonávat problémy ve škole.

Bylo mi líto, že nezvládám všechno jako ostatní a jak bych chtěla. Tím, že jsem byla „jiná“ než ostatní, objevila se i šikana ze strany spolužáků. Někdy jsem to pěkně obrečela. Podařilo se mi ale vyučit v oboru cukrářské a kuchařské práce. Začátky byly velmi těžké, ale naštěstí mistrové měly pochopení a trpělivost, a tak mám dnes výuční list. Jenže to nestačí. Najít práci v dnešní době a se zdravotním omezením je moc těžké.

Nejsem tak rychlá a šikovná jako ostatní. Když to několikrát nevyšlo, bylo mi mizerně. Zkoušela jsem i Úřad práce, ale i zde jsem neuspěla, velice ráda bych pracovala a byla mezi lidmi. Jako každá žena má touhu mít děti a informace od lékařů byly negativní, což mi nepřidalo ke zdraví. Zůstala jsem doma a trápila se. A opět, v období velmi těžké stagnace mi pomohla maminka.

Přes známé se dozvěděla o organizaci, která pomáhá takovým lidem, jako jsem já, najít práci, docházet do dílen, využít čas, najít kamarádky, poznat nové prostředí. A to v organizaci Asociace TRIGON v Ostravě- Porubě.

Je mi tam moc dobře. Pracuji v šicí dílně, povídám si s kamarádkami, chodím do kapely Trigon bandu. Měli jsme už několik vystoupení. Možná, že se i práce najde.

Chtěla bych všem vzkázat, kdo má podobný problém, ať se netrápí, ať mají své koníčky, kamarády a hledají pomoc. Není to vždy snadné, ale já bojuji dál a věřím, že vše dobře dopadne.

Přeji vám všem, abyste měli vedle sebe někoho jako já, s kterým byste se podělili o svou starost nebo bolest a uvidíte, že svět není tak černý, jak vypadá.

Kamila Mlčáková


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

25_zahajeni_2609-151...
img_3725
IMG_1214
img_9245
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.