Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Zamčené auto

Zamčené auto

J menuji se Ladislav Rabčan a tenhle příběh, co Vám budu vyprávět, se opravdu stal. Začalo to tak, že jsme se jednoho krásného a slunečného dne s mamkou a dědou rozhodli, že zajedeme na Vsetín do hypermarketu.

Když jsme přijeli před obchod, mamka i děda vystoupili, ale já jsem musel zůstat ještě sedět v autě, protože děda šel nejdříve vytáhnout vozík z kufru. Jenže jak děda vysedal, zřejmě nedopatřením zajistil centrální pojistku na dveřích řidiče, protože jakmile zavřel víko od kufru, auto se úplně celé zamklo. No a já jsem v něm uvíznul. Bohužel nechal klíče v zapalování a dveře se zaseknuly, takže je nemohl otevřít.

V autě bylo hrozné horko a vydýchaný vzduch. Vyvrátil sem se do boku a zůstal zaklíněný v pásech, protože jsem byl ještě připoutaný. Visel jsem jak netopýr. Nemohl jsem ani dosáhnout na kliku od okna nebo dveří, abych je mohl otevřít.  Mamka s dědou se pokoušeli okno rozbít, ale na parkovišti jako naschvál nebyl žádný kámen. Pak nějaký našli. Sklo však nepovolilo, protože když to potřebujete, nejde to. Dopadlo to tak, že po 15minutách museli nakonec zavolat na dispečink hasičů města Vsetína, aby přijeli a zachránili mě.
Hasiči asi za 5 minut dorazili malým gazikem. Byli dva. Jeden z nich se pokusil drátem vyháknout zámek u dveří, bohužel mu to nešlo. Druhý proto vzal kladivo a šroubovák, obalil si ruku rukavicí, rozbil to malé okýnko, co je v zadních dveřích, protáhnul jím ruku až na kliku a otevřel dveře zevnitř. Vysvobodil mě tak z té výhně.

Oprava okna nás stála přibližně asi 1 500,- Kč. Od té doby si děda bere klíče raději všude s sebou dříve, než vyystoupí z auta. A mamka nosí v tašce dlažební kostku, protože člověk nikdy neví, co se může stát!!!!!!!!!!

Ladislav Rabčan


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

09-opava-jakartovice
19_zahajeni_2609-125...
P5303054
priprava2011-07
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.