Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Vaše příběhy Jak jsem se nemusel narodit

Jak jsem se nemusel narodit

N arodil jsem se dne 3. ledna 1963 v Ostravě-Zábřehu. Narodil jsem se s různými vadami jak tělesnými tak i s jinými. Mě zachránila jedna zdravotní sestra, která mne měla původně zabít, protože tehdejší lékařská věda si skutečně vůbec neuměla ještě poradit s tělesnými nemocemi a jinými poruchami. Ta sestra prý byla věřící, tak se mne snažila zachránit. Ale tenkrát za to byla vyhozena z nemocnice, že to vůbec neudělala mne zabít. Prý říkala, že ze mne bude dobrý věřící člověk.
Tak jsem byl nakonec skutečně zachráněn a dělali se mnou všechno možné. Až vyčerpali všechny možnosti, tak mě nakonec dali do ústavu sociální péče pro různé typy postižených lidí, kde žiji dodnes s různými přestávkami mezi domovem a ústavem. Moji rodiče se na mě skutečně moc těšili, protože jsem byl tenkrát v jejich rodině první dítě. A když se dověděli, že jsem postižený, tak byli tenkrát prý skutečně velice moc smutní, že jsem se takto narodil. Velice moc dlouho se s tím vyrovnávali. Ještě dnes je to dost mrzí.

Já jsem se s tím skutečně naučil žít, hlavně díky mojí víře, která mi skutečně velice moc pomáhá v mojí těžké životní situaci. Proto si velice moc vážím postižených lidí, protože mají různé talenty a mnohdy je obdivuje celá veřejnost, zvláště v dnešní demokratické době. Mnohdy se můžeme skutečně od nich hodně učit. Jsem velice moc vděčný Pánu Bohu za tento nesmítrný veliký dar, který jsem od Něho skutečně dostal. Proto vůbec nepodporuji zabíjení nevinných lidí. Život dal skutečně jen Bůh, a člověk vůbec by neměl sahat na svůj život, který dal pouze Pán Bůh. Proto je velice moc důležité denně děkovat za nesmírný velký dar, že mlůžeme zde na zemi žít a hlavně uukazovat ostatním pěkné příklady.

Vypracoval a napsal to postižerný bratr v Kristu a Marii Otto Pokorný z Hrabyně u Opavy.

V úterý dne 8. března Léta Páně 2005 v Luži-Košumberku


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

13-opava-jakartovice
rovna_prava_pro_vsec...
konference-karvina01
septik1
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.