Moje dcera se právě vrátila z víkendu. U zdravých dětí vcelku normální „jev“, že tráví hodiny i dny mimo dosah svých rodičů. Ale vzhledem k tomu, že naše dcera musí být 24h pod dohledem, stává se velmi zřídka, že máme s manželem volnou „chvíli“, natož celý víkend. Je to hlavně proto, že se najde málo lidí, kteří si troufnou vzít si ji na starost. A na druhou stranu (a to určitě pochopí jen rodiče dětí se specifickými potřebami) je jen málokdo, komu jsme ochotni dceru vůbec svěřit. Ale jak už jsem zmínila v úvodu, právě se nám celá nadšená vrátila z víkendu, který organizovalo o.s. Děti patří domů. Na činnost sdružení jsem se zeptala paní Kariny Uzoigwe.