eSeznam.cz

Organizované aktivity jsou další důležitá zkušenost pro děti. Až příliš často se děti s postižením nedostanou k organizovaným činnostem (jako skauting, sporty, tanec, umělecké kursy a táboření) společně s nepostiženými dětmi stejného věku. Často potřebná organizační pomoc není k dizposici, dokud ji nezajistí vlastní rodič.

Nicméně přibývá různých sociálních organizacím, jež snaží poskytnout tento typ služby na rozdíl od pomoci omezené pouze na děti s postižením. V tomto článku se budou zkoumat některé prvky pomoci k takovýmto společným činnostem, včetně a) pomoci založené na hodnotě nebo víře v integraci všech, včetně dětí a mládeže s velkým a kombinovaným postižením, b) pomoci, která propaguje sociální kontakt a přátelství, a c) pomoci současně individuální a flexibilní.

Integrace pro všechny

Snahy poskytnout pomoc pro integrované rekreační činnosti musí být založeny na víře, že integrace je možná u všech dětí. Organizace a jednotlivci zajišťující pomoc se musí odvážit odhadnout, (současně s dítětem s postižením, rodinou, přáteli, a dalšími, kteří dítě dobře znají) jak nejlépe podpořit účast a spolupráci a jak to nejlépe umožnit.

Pokud děti, které mají viditelné vážné a komplexní postižení, nemají dostatečnou podporu při integraci, mají všechny sklon k návratu k segregaci. Přes to, odvaha k integraci pro všechny znamená více a lepších možností pro děti, jejichž postižení se považují za mírná nebo střední.

Jak podpořit společenský kontakt a přátelství

Přátelství jsou pro šťastný život nutná. Z toho důvodu musí integrace zahrnovat jak sociální, tak fyzický rozměr.  Rekreace a aktivity ve volném čase přináší lidem potěšení, uvolnění a setkávání s lidmi stejných zájmů, kteří se mohou se státi přáteli. Nicméně často, když se lidé s postižením účastní společných aktivit v integrovaných prostředích, pocítí jen malý nebo žádný sociální kontakt s lidmi kolem nich.

Aby se podpořila integrace musí někdo zajistit dítěti pomoc při styku s ostatními dětmi a tvořit příležitosti k vypěstování přátelských vztahů. Je mnoho cest, jak toho dosáhnout.

• Zapojení s ostatními dětmi. Pomáhající osoby by měly, pokud možno, poznávat děti bez postižení, zainteresovat je a tvořit prostředníka mezi nimi a dítětem s postižením. Takovýto pomocník by neměl být spatřován jako osoba, která má vztah pouze k dítěti s postižením.
• Být vzorem pro ostatní. Pomáhající osoba by si měla uvědomovat, že jeho nebo její jednání s mladým člověkem s postižením může sloužit jako vzor pro ostatní děti a dospělé.Toto je zvláště důležité při pomoci ostatním ve věcech jako je komunikace s touto osobou a jeho reakce na chování, které se nejeví přiměřené dané činnosti.
• Zdržení se. Často dochází ke kontaktům bez přičinění pomáhajícího. Někdy ve skutečnosti přítomnost dospělého může kontakty brzdit, a pak může být nutné „zdržet se“ a nechat věci běžet bez intervencí.
• Spolupráce v kontextu činností. Je zásadně důležité respektovat spolupráci ostatních ve skupině. Na příklad, k jakým kontaktům dochází a kdy? Některé činnosti mají větší integrační efekt než jiné. Pomáhající osoba si musí všímat a podporovat příležitosti ke kontaktům, i když to znamená změnit plán výuky, aby se umožnila spontánní hra. Ne všechna spolupráce je verbálního charakteru. Společná zábava, společné sezení při sledování nějaké události a spolupráce při nějaké stavbě jsou příklady neverbálních kontaktů.
• Příležitosti k přátelství. Integrace není zárukou, že se mezi dětmi vyvinou přátelství. přes to společné rekreační a volnočasové aktivity, je li jim poskytnuta přiměřená a odpovídající podpora, mohou dát mnoho příležitostí dětem pobavit se, seznámit se, založit přátelství a pocítit zlepšení vztahů v sousedstvích, školách a komunitách.

Individuální a flexibilní pomoc

Individualizace a flexibilita znamenají, že způsob poskytování pomoci je založen na specifických potřebách každého dítěte a měl by být adaptivní, brát v potaz měnící se potřeby dítěte. Klíčové prvky individualizované a flexibilní pomoci obsahují:

• Porozumění dítěti a mladému člověku. To je první a nejdůležitější krok v tomto procesu. Je důležité vidět pomoc jako tvořící se v souvislosti se vztahem. V této souvislosti určení nejúčinnějšího způsobu pomoci a jaká strategie bude s tímto mladým člověkem nejlepší si asi vyžádá dost času.
• Učení potřebných dovedností. Získání určitých dovedností, které je důležité,musí být vyváženo prvky sociálních kontaktů a nemělo by určovat přesnou povahu účasti dítěte na určité činnosti. Je třeba si předsevzít:

a) Dovednosti se musí učit v souvislostech, ne izolovaně (např. ne jen trénovat basketbalová cvičení, ale učit se ho v rámci hry, s pravidly a v týmu a podobně)

b) Dovednosti a chování nepřímo spojené s nějakou činností jsou důležité (např. naučení se povzbuzovat team na postranní čáře spolu s ostatními členy teamu nebo s nimi slavit vítězství, stejně jako trénovat hru)

c) Děti potřebují různou dobu k naučení se nové dovednosti, návyku a činnosti.

• Přizpůsobení činností/částečná účast. Využitím přizpůsobení a částečné účasti umožňuje všem dětem účast ve velkém rozsahu činností. Jeden druh přizpůsobení je změna povahy činnosti, s důrazem na spolupráci oproti soutěživosti.              Používané typy přizpůsobení mohou sloužit jako příklady pro ostatní zúčastněné, kteří je mohou  napodobit nebo přijít s novými nebo odlišnými způsoby jak dítě zainteresovat.
• Nabízet pomoc jen když je nutná. Příliš velká podpora, zvláště od dospělého, může vytvářet zábrany. Dítě se nenaučí, co je potřeba v daných podmínkách nebo činnosti a ostatní se nezapojí anebo nenaučí, jak dítěti pomoci. Je důležité být si vědom potřeb dítěte na přímou pomoc a vědět, kdy se zdržet.

Závěr

Časem všechny děti, včetně těch s největšími postiženími, mohou získat podporu při své účasti na činnostech a naučí se tak lépe spolupracovat s ostatními. Pro takovouto podporu není potřeba odborníků. Zatímco odborníci mohou poskytovat přímou nebo nepřímou pomoc nebo rady, je potřeba hlavně:

Lidi kteří dítě znají, nebo se ho snaží co nejlépe poznat. Enthusiastičtí lidé, znající dobře konkrétní aktivitu. Lidé, kteří jsou ochotní a schopní sami se v dané činnosti zúčastňovat se všemi, ne jen s dítětem s postižením, a lidé oddaní osobě s postižením a jejímu zapojení a integraci. I když integrace, vznik živé oddanosti často trvá dlouho a dojde k němu až lidé poznají děti a mládež s postiženími, najdou způsoby, jak se zúčastnit a spolupracovat s ostatními a poznají, že když dětem s postižením se pomůže, aby se mohly také zúčastnit, je to přínos pro všechny účastníky té činnosti nebo prostředí.

Autoři: Pam Walker a Bonnie Shoultz, Centrum pro humanitní práci, výzkumné a treningové středisko pro společenskou integraci, Syracuse, USA

Zdroj: publikováno s laskavým svolením The Arc of the United States, překlad ing. Ivan Pergler, ã Dobromysl.cz 2003