eSeznam.cz

Vyžehlit hromadu prádla a všechno uklidit do skříní. Pro mámu tří malých dětí práce na půl dne. A děti samozřejmě pod nohama. Když dožehlila poslední kousek, vypnula žehličku a šla do skříně s první hromádkou. Cesta jí trvala jen pár vteřin. Právě během nich se život Kláry Mayerové změnil.

„Srdceryvný dětský pláč mne nastartoval ke skoku zpátky k žehlicímu prknu, kde stála moje roční dcerka Agátka, dlaň položenou na ploše žehličky. Neucukla, ještě neměla ten reflex. Když jsem jí ručku odtáhla, před očima mi narůstal obrovský puchýř, který byl přes celou dlaň. Rychle, rychle, co rychle udělat? Napadlo mne rozbít pár chlazených vajec z lednice a ruku do misky ponořit. No nebyl to nejlepší nápad a ani to nepomáhalo, Agátka pořád plakala. Rozhodla jsem se vyrazit na pohotovost. Právě tohle byla rovnou celá řada špatných rozhodnutí, kdy jsem prošvihla těch nejdůležitějších 11 minut. Kdybych byla zůstala doma, zavolala záchranku a nepřestávala tu popáleninu chladit obyčejnou vodou, mohlo být potom pro Agátku všechno snazší. V nemocnici totiž přišel druhý šok, když doktor nařídil okamžitě třítýdenní hospitalizaci. Po týdnu čištění a převazů přišly dva dny, které Agátka strávila pod prášky nebo pláčem. Vypalování nekrofilních buněk na dětské ručce kyselinou benzoovou patří mezi moje nejhorší zážitky v životě. Následovala autotransplantace. Maličké vzali štěpy z kůže ze zadečku a přišili je na dlaň. Nebyli jsme z nejhoršího venku - po roce přišla další operace, protože jizvy na prstíkách táhly a prsty se kroutily. A po dalším roce další operace. A ještě další čtyři jsou před námi. A jak je dnes Agátce? Její ručička není tak hladká a jemná jako mají ostatní děti. Ale ve školce hodně pomáhá paní učitelka – sundává jí kompresní rukavičku a pak společně s ostatními dětmi lehce vmasírovávají do jizev krém. Zjemňuje to. Nejen kůži na ruce, ale i dětské duše. Od té doby, co děti do této činnosti učitelka zapojila, nemají problém chytnout Agátku za ruku, když jdou na vycházku. A dětem už nevadí Agátčina ručka poznamenaná jizvou. Poznamenaná na celý život. To na mě leží jako balvan - že je to moje vina, že to dcerce zůstane na celý život. Pomohly mi jiné maminky s obdobnou zkušeností. Dnes vím, že STAČILO MÁLO: vědět, co v takové krizové situaci je nejlepší pomocí, která zmírní okamžité i budoucí utrpení.“

(Orcinace.cz)