Cvičení s Jaroslavem Wojnarem Zooterapie Euroklíč
Rubriky Články/Aktuality Nejkrutější období pro Židy i ostatní lidi

Nejkrutější období pro Židy i ostatní lidi

P řed několika dny jsme oslavili výročí osvobození Československa po 2. světové válce. Myslím, že je to dobrá příležitost k tomu, abychom se ohlédli do minulosti a připomněli si, co někteří lidé museli za této války vytrpět.

2. světová válka byla bezesporu jednou z nejkrutějších událostí, jaké se odehrály v minulém století. Spousta lidí přišla o život nebo alespoň prožila neuvěřitelná muka a trápení jenom proto, že se Němcům nelíbili. Mezi prvními, kterých se chtěl Hitler nadobro zbavit, byli Židé. Proč zrovna Židé? Těžko říct. Možná to bylo proto, že židé byli skvělými obchodníky, byli bohatí a Hitler se možná obával, že pokud nezničí on je, mohli by nakonec zničit oni jeho. Proč právě Židé během války tolik vytrpěli, to se asi už nedozvíme. Židé však byli ponižování již před 2. světovou válkou.

V prvním koncentračním táboře se ocitli političtí vězni, tedy komunisti i demokrati. Byli pro nucené práce. Když 1. září 1939 2. světová válka vypukla, žily v Polsku tři milióny Židů. Nejen Židé, ale také Poláci byli podle Němců podřadným národem, stejně jako v podstatě všichni Slované. Když na Polsko zaútočili Rusové, tedy tehdejší Sovětský Svaz, počet Židů ještě vzrostl na pět miliónů. Nejdříve se konaly hromadné popravy, teprve pak začala hromadná výstavba koncentračních táborů. Židé byli rozdělení na pracující a nepracující. Mezi nepracující byly samozřejmě zařazeny děti, staří lidé a postižení. Ti šli rovnou do plynu pod záminkou, že je zbaví vší. Lidé se o tom samozřejmě nedozvěděli. A tak si ostatní lidé mysleli, že se Židé pouze přestěhovali. Dokonce byl natočen i film, který ukazoval, jak se Židům dobře vede. Kromě Židů se do koncentračních táborů dostali i Romové, homosexuálové atd. Židé dokonce odtamtud posílali i fotografie, aby různé velmoci viděly, jaký ve skutečnosti vedou „život“. Nebylo to však bohužel nic platné. Jaké hrůzy všichni vězňové koncentračních táborů museli prožívat, to opravdu až nepředstavitelné...

Množství lidí, kteří byli za 2. světové války chladnokrevně zavraždění, je skutečně neuvěřitelné. Pohybuje se kolem šesti miliónů, a to mluvíme pouze o Židech. Hitler spolu s dalšími veliteli SS upíral lidem právo na život. Povyšovat a nadřazovat se nad ostatní není rozhodně správné. Přesto to ještě dnes spousta lidí dělá. Za 2. světové války to však bylo mnohem horší. Přitom těch šest miliónů nevinných lidí přišlo o život jenom proto, že si pár lidí vzalo do hlavy, že jsou něco horšího. Je těžké a nepříjemné přemýšlet nebo mluvit o utrpení druhých, i když to utrpení již naštěstí pominulo. Na druhé straně je to cesta, kterou se dá dojít k lepší budoucnosti. Můžeme se snažit představit si a pochopit, jak vězňům koncentračních táborů asi bylo, ale nejspíš se nám nikdy nepovede představit si to tak hrozné, jak to doopravdy bylo. Je to zkrátka jedna z těch věcí, kterou dovede skutečně pochopit jen ten, kdo jí sám prožil. Vždyť tito lidé museli čekat na smrt v plynových komorách nebo se dívat na své odcházející děti a věděli, že už je nikdy neuvidí, protože odtamtud, kam jdou, už se živé nevrátí.

Tito lidé sice denně hleděli smrti do očí, nevěděli, jestli se dožijí večera a žili v doslova nelidských podmínkách, neboť v místnostech, ve kterých přebývali odporně páchlo. Někteří spoluvězňové byli samozřejmě nemocní a v místnostech nechyběly ani krysy a nebylo jich málo. Ani takové podmínky však nepřipravili lidi o sílu a chuť do života. Snažili se navzájem si zpříjemnit si ty velmi kruté chvíle, protože tušili, že pro mnohé jsou to možná poslední chvíle života.

Myslím, že není správné domnívat se a tvrdit, že tato doba je definitivně pryč. 2. světová válka sice naštěstí skončila už před lety, ale na holokaust, kterému Němci říkali konečné řešení židovské otázky, zůstalo mnoho památek. I my, kteří jsme naštěstí nemuseli v této době žít bychom měli pamatovat na to, že něco takového bylo. Protože, jak řekl jeden z nositelů Nobelovy ceny za mír: „Zapomenout znamená zabít všechny oběti podruhé.“

Mysleme tedy na to. Děkujme Bohu za mír a važme si ho. Dělejme také všechno proto, abychom mír uchovali. Každý z nás se může nějakým způsobem přičinit k tomu, aby mír vzkvétal. Nemusí kvůli tomu ani jezdit někam daleko ani konat nějaké hrdinské skutky. Stačí, když se budeme snažit žít v míru a ve shodě se svými příbuznými a přáteli, ale také těmi, kteří třeba zrovna moc rádi nemají. Když budeme dělat všechno proto, aby nevznikaly konflikty. Kolikrát kvůli nějakému konfliktu vypukla v rodině doslova válka, která skončila rozpadem této rodiny. Právě tomu bychom se měli snažit zabránit. Vždyť sám Ježíš Kristus řekl, že ti kdo přinášejí mír jsou blahoslavení a budou nazvání Božími syny.

Krystyna Kędziorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Náhodné obrázky z naší Galerie

img_3726
09-opava-jakartovice
P6265896
12
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.