Filipojakubská noc
V
šeobecné známé pálení čarodějnic patří k oblíbeným zvykům. Magická filipojakubská noc, z 30. dubna na 1. května, měla být noc, kdy zlé a nečisté síly měly větší moc než jindy. Rovněž to měla být noc, kdy se daly nalézt ukryté poklady. Hledač pokladů se ale musel umět bránit, mít u sebe květ kapradí, svěcenou křídu a mnoho dalších předmětů.
Tuto noc, se podle pověr, měly čarodějnice slétat na sabat. Natíraly se kouzelnými mastmi, díky jimž pak mohly létat na košťatech. Košťata se měla zhotovovat z jasanového dřeva a z vrbových a březových proutků. Na sabatu byla zvolena královna sabatu. Jídlo bylo lákavé, ale nezahnalo hlad. Čarodějnice měly na sabatu kotel plný žab a hadů a také jedy. Vyprávěly si, co zlého se jim podařilo lidem natropit.
V tuto noc se lidé snažili před čarodějnicemi bránit. Před vrata chlévů naskládali narýpané drny a čarodějnice musela všechna stébla trávy nejdříve spočítat, než mohla vstoupit. Než se jí to podařilo, tak bylo ráno a ona ztratila svoji moc. Rovněž se stavení kropilo svěcenou vodou. Rovněž se na vyvýšených místech pálily ohně.
Čarodějnice ovšem nebyly jen zlé. Hodné znaly tajemství bylin, zahánět nemoci a napravovat zlomeniny. Stará přírodní magie ovlivnila lékařství, chemii, biologii i fyziku.
Nic nemění na tom, že ve středověku zlé i hodné čarodějnice i úplně nevinné ženy umíraly po tisících na inkvizičních ohních.
Eva Kozelská