eSeznam.cz

Mentální anorexie patří společně s bulimií mezi poruchy příjmu potravy. Anorektičku tedy poznáte podle extrémně vyhublé postavy, a přesto si obě tyto poruchy jsou tak podobné. Jedná se o dosažení štíhlosti s omezením energetického příjmu, neboli přehnaný strach z tloušťky a nadměrná pozornost věnovaná jídlu, vzhledu a váze. Anorektička se většinou zabývá tím, jak vypadá, kolik váží a její snahou je neustálé hubnutí, nebo alespoň nepřibrat.

Mentální anorexie je charakterizována úmyslným snižováním tělesné hmotnosti. Anorektička neodmítá jídlo proto, že by na něho neměla chuť, ale hlavně proto, že nechce jíst i když to popírá. Dle odborníků nechutenství je většinou důsledkem hladovění. Snížení tělesné váhy si tak ženy zapříčiňují samy tím, že odmítají jíst jídla, po kterých se tloustne, nebo extrémně cvičí, navozují si zvracení, užívají projímadla či jakékoliv jiné prostředky na zhubnutí.

U dospívajících dětí může vyhublost a podvýživa způsobit zpoždění či zastavení tělesného růstu. U děvčat se přestanou vyvíjet prsa a u hochů zůstávají dětské genitály. Po návratu k přiměřené váze se vše vrací do normálu a je dokončen tělesný vývoj, i když pacientky bývají menší než jejich vrstevnice. Vývoj kostí u dětí se může zcela zastavit, když váhový úbytek dosáhne takového stupně, kdy u dívek dojde k zástavě menstruace. Děti a dospívající, kteří hladoví, riskují nejenom, že přestanou růst, ale mohou mít trvalé následky.

Jak poznáte mentální anorexii? Nejspíš podle toho, že anorektička nejprve začne vynechávat tučná a sladká jídla, postupně přestává jíst bílé pečivo, knedlíky, maso, přílohy…, až nakonec jí pouze dietní potraviny. Mění se u ní jídelní režim, přestává mít čas na svačiny a najednou vůbec na jídlo nemá čas a ani chuť. Přibývají výmluvy a manipulací kolem jídla. Ráno nejsou zvyklé jíst, anebo nestíhají snídat a večer obvykle jsou už po večeři. Když už jí, tak během jídla srovnávají porce na talíři s ostatními a vyžadují vždy tu nejmenší porci. Jí pomalu, někdy to vypadá jako nimrání v jídle a dlouho vybírají, co sní a co už ne. Potraviny si krájejí na miniaturní kousky a jídlo jim trvá tak dlouho, že se pak opravdu nestihnou najíst. Mění se i jejich chuť, někdy hodně solí, pijí kávu a snadněji se jim po něčem udělá špatně. Mohou hodně pít a tak se snažit zahnat hlad anebo naopak nepijí vůbec a jsou tak ohroženy dehydratací. Vyhýbají se jídlu ve společnosti a přecitlivěle reagují, když je někdo sleduje při jídle. Pokud jedí, vypadají napjatě, strnule a vyděšeně. Snadno se cítí přejedené a hovoří o tom, kolik toho snědly. Jablka jsou obrovská a rohlík se nedá ani sníst jak je velký. Mají potřebu stále něco dělat, neustále pobíhají. Dokážou chodit dlouhé vzdálenosti pěšky a posilují i několik hodin. Nedokážou se jen tak uvolnit a sedět. Jejich schopnost soustředit se na učení se zhoršuje a s rostoucí podvýživou přichází únava, apatie, vyčerpanost.

Ze zdravotních problémů se nejprve objevuje zácpa, porucha menstruačního cyklu a zimomřivost. Vypadávají jim vlasy, mají nečistou pleť a po těle se jim objevují jemné chloupky. První zhubnutí bývá spojeno se vzrůstem sebevědomí a zlepšením nálady. V této době ještě postižení jsou velmi aktivní a společenští. Postupně se však soustředí pouze na sebe, svoje tělo a jídlo. Začnou se vyhýbat rodině a přátelům, uzavírají se do sebe a narůstá u nich podrážděnost a přecitlivělost. Pokud se snažíte donutit anorektičku, aby jedla, většinou reaguje s odporem a hysterií. Mají sklony vyhrožovat a emočně vydírat a na každý argument mají svoji pravdu. Dokážou hodiny mluvit o tom, jak se cítí nafouklé a probírat svoje pocity a jídelníček. Když jsou donuceny jíst, snaží se podvádět. Někdy podvádějí, aby uklidnily rodiče svoje okolí a projevily snahu se léčit.

Mentální anorektici jsou psychicky nemocní a tělesně do značné míry ohrožení lidé, proto mají nárok na to, aby byli považováni za vážně nemocné, a nezasluhují si žádné výčitky ani laická donucovací opatření, která všechno pouze ještě zhorší, ale potřebují atmosféru skutečné ochoty pomoci a porozumění, což vytváří příznivé předpoklady pro vyléčení. Apelování na rozum a vůli mentálního anorektika je bezvýsledné a proto dobře míněné rady a podobné pokusy o pomoc nepomáhají, nýbrž vyvolávají pouze další konflikty. Zacházení s chorobně závislým stojí zdravé členy rodin většinou hodně sil, ale rodina patří u mnohých mentálních anorektiků k původním příčinám vzniku chorobné závislosti. Rodina by se měla snažit postiženého motivovat pro dobrovolné léčení.

Karin Šimovcová