Cvičení s Jaroslavem Wojnarem Zooterapie Euroklíč
Rubriky Články/Aktuality Jan Zajíc

Jan Zajíc

D ruhá lidská pochodeň po Janu Palachovi v roce 1969. Narodil se 3. července 1950 ve Vítkově. Od roku 1965 studoval na Střední průmyslové škole železniční v Šumperku. Měl zájem o poezii a literaturu, sám se snažil psát verše. Během Pražského jara inklinoval k uvolnění ve společnosti.

Po upálení Jana Palacha se účastnil u kašny na Václavském náměstí protestní hladovky. Hladovku ukončili v den Palachova pohřbu. Nikdo neví, zda měl jeho čin spojitost s upálením pivovarského dělníka u pomníku T. G. Masaryka, který zemřel v den pohřbu Jana Palacha. Byl velmi rozčarován, že Palachova smrt neměla dlouhodobější reakci a pokračující normalizací. Rozhodl se Jana Palacha následovat. Svůj čin naplánoval na výročí komunistického převratu 25. února. Vydal se vlakem do Prahy, v horní části Václavského náměstí v průjezdu domu se polil benzínový čističem a zapálil. Po několika krocích upadl, nestihl ani vyběhnout na náměstí, v zápětí zemřel.

Státní bezpečnost se obávala dalších demonstrací a zabránila pohřbu v Praze. Jeho ostatky byly převezeny do Vítkova, kde byl 2. března 1969 pohřben.

Eva Kozelská


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Náhodné obrázky z naší Galerie

19_zahajeni_2609-125...
img_9055
rovna_prava_pro_vsec...
henri_mattoni
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.