eSeznam.cz

Ale ani boháči neměli každý den na talíři maso. Se zvýšením životní úrovně zhruba až od padesátých let minulého století se začala zvyšovat spotřeba masa, tuků a cukru. Jídlo bylo dostupné pro všechny vrstvy a lidé se počali přejídat. Tento trend prý nebyl pouze český, ale postihl celou západní Evropu. A tak spousta lidí si tak dopřávala nedělní jídlo bohatých, každý den.

Jak asi vypadal jídelníček takové normální rodiny řekněme před 150 lety?

Co se týkalo masa tak v bohatých rodinách se konzumovalo jednou týdně a ti nejchudší měli maso zcela výjimečně. Ani porce masa nebývala velká, obvykle se malým množstvím masa dochucovalo a omašťovalo bezmasé jídlo. V oblastech, kde se nacházely rybníky nebo řeky se jedly ryby, ale také to nebylo pravidelně. Hlavně se konzumovalo drůbeží maso a králičí, hovězí nebo vepřové maso v menší míře. Zvěřina byla výsadou šlechty a také pytláků. Omáčky například koprová, cibulová, šípková, černá se obvykle pojídaly bez masa, pouze s knedlíky, s noky, nebo slanými buchtami.

Takže maso pro naše předky nebylo tím podstatným zdrojem bílkovin, ale bylo to mléko, tvaroh, vejce, luštěniny. Každý den se sytili pokrmy z mléka, kyšky nebo tvarohu. Spousta polévek měla mléčný základ a mléko bylo základem v rolnické kuchyni. Na snídani nechyběl chléb někdy s máslem, s tvarohem zapíjený bílou kávou z melty nebo mlékem. V letním období rolníci obědvali chleba s tvarohem. Nudle nebo brambory s tvarohem, taštičky s tvarohem, malé kynuté buchtičky zalité horkým mlékem, ve sladké či slané podobě. V chudších rodinách se pokrmy omašťovaly sádlem, ale i škvarky a do buchet se přidával tuk z drůbeže, a vzhledem k tomu, že slepičí tuk obsahuje beta-karoten, byly nádherně žluté. V bohatších rodinách zase nikdy nechybělo na stole máslo.

Důležitou zásobárnou bílkovin byla vejce, ta se ovšem nekonzumovala samostatně, jak jsme zvyklí v dnešní době, ale přidávala se do jídla, do pečiva, dušené zeleniny, hub, k doplnění polévek, omáček, kaší, do zapékaných jídel atd. Dokonce vajíčka na měkko byla dávaná na přilepšenou nemocným a dětem.

Základ stravy se skládal z nejrůznějších polévek a kaší provedených naslano. Polévky se zahušťovaly moukou s mlékem, jíškou a dohromady s chlebem tvořily hlavní jídlo. Oblíbené vývary jak je známe dnes, se podávaly nemocným a šestinedělkám na posílení organismu. Kaše se vařily z pohanky, krup, krupek, jáhel, prosa, ovesných vloček a brambor. Nechybělo k doplnění kaše například zelí, kořenová zelenina. Kaše se ochucovaly česnekem, cibulí, houbami, slaninou či škvarky, ale se i zapékaly. Časté byly kombinace obilovin nebo brambor či těstovin s kyselým zelím. Sladké kaše se připravovaly pro děti a sladily se medem nebo ovocem a to čerstvým i sušeným. Obrovská škoda je, že většina takových jídel z našeho jídelníčku úplně vymizela a přitom řadu z nich můžeme považovat za zdravou výživu.

Chléb se pekl většinou doma a to jednou týdně nebo co čtrnáct dní. Barva byla daleko tmavší, než známe dnes, protože se používala výhradně tmavá mouka a druhů chleba prý bylo až kolem čtyřiceti, což se nechce ani věřit. Do chleba se přidávala hrachová mouka a díky ní vydržel déle vláčný a byl i výživnější. Dokonce se přidávaly do chleba sušené švestky, jablka, česnek, cibule, ořechy. Bílé pečivo nebylo tak časté a řadilo se ke slavnostním jídlům. Housky se prý podávaly pouze v neděli a v bohatších rodinách. Koláče, buchty, knedlíky se pekly obvykle tmavší, z méně vymílané mouky, a tak se ani nemusíme divit, že naši předci neměli absenci vlákniny, která byla bohatě obsažena v jídle, právě díky tmavému pečivu a luštěnin, které dostatek konzumovali.

Neoddělitelnou součásti jídelničku tvořily i luštěniny, převážně čočka a hrách. Připravovaly se jako kaše nebo husté polévky dohromady s kroupami nebo zeleninou, ale i zapékané. Ochucovaly se česnekem, cibulí kořenovou zeleninou. Dochucovaly se smaženou cibulkou se škvarky či slaninou a ne masem nebo uzeninami jak jsme navyklí v dnešní době. Luštěniny byly hlavním zdrojem rostlinných bílkovin ve stravě našich předků a konzumovaly se daleko více, než je jíme my dnes.

Ze zeleniny se používala kořenová zelenina, zelí, kapusta, červená řepa, zelené natě a bylinky. Na zimu se zelenina nasolovala nebo zakvasila – kyselé zelí a to už dávno víme, je výborným zdrojem vitamínu C a antioxidačních vitamínů. Houby se užívaly k dochucování jídel a odtud asi pochází i název „houby – maso chudých“. Z ovoce byla nejčastěji v jídelníčku jablíčka, hrušky, švestky, třešně, višně, lesní plody, šípky, jeřabiny, dřínky a rakytník. Na zimu se ovoce sušilo a kompoty se začaly vařit až mnohem později, protože se šetřilo cukrem. Sladilo se výhradně medem a do pečiva nebo kaší se jako sladidlo dávala mrkev a cukrová řepa.

Tak co říkáte? Nevrátíme se k jídelníčku našich předků, který co se týká, zdravé výživy daleko lépe obstojí než naše dnešní stravování v podobě „rychlého občerstvení“?

Karin Šimovcová