eSeznam.cz

V tu chvíli si všichni nepřejeme nic jiného, než aby proud zase naskočil, a čím dříve tím lépe. Začínáme také řešit, co budeme dělat, pokud budeme dejme tomu bez proudu déle. Nejenže když jsme bez proudu, nemůžeme se dívat na televizi, používat počítač, ba i telefonování by nám šlo těžko. jsme ve tmě a je nám zima. Navíc se kolikrát nemůžeme ani umýt, protože nám neteče voda. Dokonce ani nic uvařit. Jen málokdo si v dnešní době dokáže život bez elektrického proudu představit.

Na druhé straně elektrický proud představuje i velké nebezpečí, které může ohrozit lidské zdraví i život. O tom všichni víme. V případě elektrického proudu obzvlášť platí heslo „opatrnosti nikdy nezbývá“. Zdá se to možná neuvěřitelné, ale zranění, která způsobil elektrický proud, ošetřují lékaři poměrně často. K takovému poranění lze přijít prakticky kdekoliv. Nejen v domácnosti, na ulici, na pracovišti, či ve městě, ale také třeba v přírodě. Poranění elektrickým proudem je vlastně kombinací několika typů poranění. Jedná se o poranění elektrické, tepenné, které reprezentují popáleniny a poranění mechanické zároveň. Poslední typ poranění bývá druhotný, může to být pád, exploze nebo křečovitý stah svalů. V případě, že nastane zástava dechu a oběhu, je zapotřebí začít co nejdříve oživovat.

Podle statistik se obětmi elektrického proudu stávají nejčastěji mladí muži. Zajímavé je, že jde o profesionální elektrikáře. Elektrikářek mezi ženami tolik není, a proto je i zraněných v něžném pohlaví méně. Je velice smutné, že skupinou lidí, která se ve statistikách úmrtnosti kvůli elektrickému proudu umístila hned na druhém místě, jsou děti, především ty, kterým je kolem dvanácti let a chlapci. Avšak domnívat se, že batolata a předškoláky elektrika o život připravit nemůže a spoléhat na to, by bylo velkou chybou, kterou by ale jistě žádný rodič neudělal.

Je načase říct si něco bližšího o tom, jak vlastně elektrický proud na svou potenciální oběť působí. Jedná se o dvojí mechanismus. Elektrická energie se totiž mění na teplo a to teplo pak poškozuje tkáně pacienta. Elektrický proud navíc ovlivňuje i buněčné membrány. Když jimi proud prochází, mění se jejich vlastnosti. Určité fyzikální a chemické faktory rozhodují o tom, jak velké bude poškození. Účinky, které může mít elektrický proud na lidský organismus je možné rozdělit do tří skupin. První skupinou je stejnosměrný proud. S tímto druhem proudu je naštěstí organismus schopný se docela dobře vypořádat, dokonce i v případě, že je intenzivnější. Proud střídavý (druhá skupina), to už je pro organismus tvrdší oříšek. Zmíněný druh proudu představuje nebezpečí, i když je třeba napětí malé. Frekvence od 50 do 60 Hz jsou frekvence, na které je lidské srdce nejcitlivější. Právě takové frekvence však bohužel mají domácí síťové rozvody. Do třetí a poslední skupiny pak patří proud o vysokém napětí. Napětí zmíněného proudu je vyšší než 1000 V. Následkem kontaktu s ním bývají rozsáhlé popáleniny a poškozené vnitřní orgány.

Elektrický proud obvykle nepoškodí pouze jeden, ale hned více tělních systémů. Především když působí střídavý proud, dostaví se změny krevního oběhu a dají o sobě vědět tím, že nastanou poruchy srdečního rytmu. Prakticky to znamená, že postižený bude mít buď velmi zrychlený nebo naopak zpomalený puls. Puls pacienta ale v tu chvíli ale vůbec nemusí být pravidelný. Ani průchod elektrického proudu přes hrudník se také neobejde bez projevu. Zmíněným projevem může být křeč dýchacích svalů. Může také dojít i k zástavě dechu, pokud jí předcházela zástava oběhu. Nelze bohužel vyloučit, že poranění elektrickým proudem nepoškodí i mozek, naopak mozek je orgánem, který takové poranění nezřídka poškodí. Toto poškození poznáte například podle toho, že postižený upadne do bezvědomí, jehož stupeň může být různý. Dalším projevem bývají křeče, dokonce i hluchota, slepota, či poruchy hybnosti. Svalový stah při průchodu elektrickým proudem vyvolá poškození kostí nebo svalů. Kromě poškození svalů, šlach a kloubů hrozí také zlomeniny. Úraz často komplikují již výše zmíněné popáleniny. Postižený se někdy nemusí vodiče ani dotknout, a přesto se kůže dostane do kontaktu s vodičem nebo elektrickým obloukem a vytvoří se popálenina.

Když už se stane, že elektrický proud někoho zraní, pak je v první řadě třeba přivolat odbornou pomoc. Pochopitelně je dále nutné zabránit tomu, aby kontakt mezi pacientem a zdrojem elektrického proudu dále trval. Pokud úraz způsobilo vysoké napětí, je nezbytné setrvat v bezpečné vzdálenosti do té doby, než se vypne celý obvod. Bezpečnou vzdáleností se rozumí přinejmenším deset metrů. Jakmile je vyprošťování u konce, je nutné okamžitě začít oživovat. Jako první samozřejmě provádíme umělé dýchání. To by však mělo být prováděno už při vyprošťování. Vyprošťování je v tomto případě transportem postiženého ze stožáru vysokého napětí. Musíme také samozřejmě zkontrolovat, zda je pacient při vědomí. To se provádí následovně. Pokud zjistíme, že daný člověk nedýchá, uvolníme dýchací cesty nebo případně zahájíme právě umělé dýchání. Další funkcí, kterou kontrolujeme, je tep. Nelze-li tep nahmatat, je nutné zkombinovat umělé dýchání a nepřímou masáž srdce. Že přitom děláme všechno proto, aby se pacient co nejdřív dostal do rukou odborníků, to je víc než jasné. V okamžiku, kdy je pacient mimo ohrožení života, můžeme se vrhnout na ošetřování popálenin, či dalších poranění.

V organismu člověka, který prodělá úraz elektrickým proudem, dojde k mnohým změnám. Tyto změny však nemusí být na první pohled na nemocném vidět. Z toho vyplývá, že ani pacient, který po zmíněném úrazu neupadne do bezvědomí, zdá se, že je docela v pořádku, není ještě v bezpečí. Jeho základní životní funkce mohou totiž selhat teprve po delším časovém odstupu. Takto postižené, platí to zejména pro oběti hromadných úrazů, nesmíme spustit z očí. Ideální je, když provádíme kontrolu každou minutu, pokud to samozřejmě situace umožňuje. V případě, že by snad postižených bylo víc než zachránců, mají přednost pacienti, kteří nedýchají, avšak jejich tep je hmatný.

Jsem přesvědčená, že by se každý raději vyhnul zraněním, o kterých je dnes řeč, a nechtěl by být ani v kůži postiženého ani v kůži zachraňujícího. Proto si teď připomeneme, co můžeme udělat pro to, aby k takovým úrazům nedocházelo. Úrazů, kterým je možné předejít, je v tomto případě většina. Nyní si řekneme jak by měla vypadat prevence u rizikových skupin lidí, tedy u osob, kterým při vykonávání pracovních povinností hrozí kontakt s elektrickým proudem a u malých dětí. Ta první, řekněme, ohrožená skupina by se především měla řídit bezpečnostními předpisy. Povinností zaměstnavatele je školit své podřízené, a to nejen co se týká práce s přístroji, ale také v oblasti první pomoci. Kromě toho by se měl postarat, aby byly k dispozici ochranné pomůcky a bezpečnostní vybavení. Děti většinou jejich rodiče včas varují a chrání je, jak nejlépe dovedou, aby jejich potomkové svým jednání neublížili sobě ani nikomu jinému. Samotné varování však často nestačí. Proto je nanejvýš rozumné a správné, když rodiče zabezpečí elektrické zásuvky před batolaty. Za tímto účelem můžete vyzkoušet pomůcky k zaslepení. Často ale na děti víc platí, když jim rodiče sami jdou příkladem, než když je jenom teoreticky poučují. Teoretický výklad o opatrnosti, co se týká elektrického proudu, se zkrátka neobejde bez praktických ukázek. A tak i rodiče by měli dbát o dodržování zásad bezpečnosti, když manipulují s přístroji, které jsou v domácnosti. Je také velmi důležité nazapomínat na to, že ke spoustě úrazů elektrickým proudem dochází v koupelně. Proto je nejlepší používat během sprchování nebo během koupele co nejméně elektrických spotřebičů.

Já doufám, že vám nikdy elektrický proud žádnou škodu ani újmu na zdraví nezpůsobí, nikdy vám ho už nevypnou, když to budete nejmíň potřebovat a on bude vám vždy dobře sloužit.

Krystyna Kędziorová