eSeznam.cz

Druhá otázka je jak to říct rodičům? Říct to rodičům je to asi nejtěžší. Dívce se pak honí hlavou: Rodiče mě živí, starají se o mě, platí mi školu, tolikrát mě napomínali a já je neposlechla. Budou mě mít rádi? Co mi na to řeknou? Někteří rodiče řeknou: Máš, co jsi chtěla a starej se. Ale většina rodičů naštěstí pomůže.

Když má dívka tyto dva problémy za sebou, nastává ještě krutější realita. Musí se řešit škola, bydlení, chystat věci pro miminko atd. To nemluvě o těhotenských problémech. Po devíti měsících, kdy se narodí miminko a je vše připravené si myslí, že má to nejtěžší za sebou. Porodit dítě ale nestačí, je ho třeba se o něj starat a také ho vychovávat. Je ale šestnáctiletá dívka toho schopna? Každá ne. A co pak po mateřské dovolené? Kdo zaměstná tak mladou maminku, a často jen se základním vzděláním? Tady nejde jen o matku, ale také i o dítě. Jak se bude cítit ve škole, mezi kamarády, že jeho maminka má jen základní vzdělání, mají málo peněz, proto nemůže chodit pěkně oblečené, má málo hraček apod. Takové dítě nebude mít asi moc šťastné dětství a nástup do života taky nebude mít moc lehký.

Tohle všichni víme. Proč se tohle děje, když dnešní mladí lidé mají tolik informací? Může to být právě tím, že se o tom pořád píše a mluví, a proto to schválně ignorují a podceňují.

Jarmila Jalowiczorová