Cvičení s Jaroslavem Wojnarem Zooterapie Euroklíč
Rubriky Články/Aktuality Jsou lidé pokusnými králíky v rukou medicíny?

Jsou lidé pokusnými králíky v rukou medicíny?

P ro 30. léta minulého století je typický nezvykle vysoký počet lobotomií (zákrok, jehož cílem je přerušení nervových vláken spojujících mozkový lalok s ostatními částmi mozku), která má vyléčit psychické poruchy. Tuto metodu sice dobrovolně podstupují tisíce lidí, ve skutečnosti se tím však ženou do pasti, z níž následně vycházejí jako loutky bez duše. Mnozí z nich se promění v nesvéprávné jedince s poškozeným mozkem, či epileptickými záchvaty.

S touto kontroverzní léčbou byl nejčastěji spojován americký lékař Walter J. Freeman II. (1896-1972). Stal se nejslavnějším a největším lobotomizérem Ameriky. Pro řadu lidí však stále ztělesňuje přízrak, či démona v bílém plášti. To poslední, co si pamatují, je totiž často jeho usmívající se tvář. Za 20 let provedl ve 23 amerických státech na 3 400 lobotomií. Jeho osobní rekord prý činí 28 operací za den. Za zákrok si účtoval pouhých 25 dolarů. Jenže pod jeho rukama se mnohdy odehrávalo dílo zkázy.

Jeho pacienty byly děti z dětských domovů nebo trestanci ve věznicích. Své nástroje údajně ani nesterilizoval. Když nakonec působil v nemocnici v Kalifornii, určené pro americkou smetánku, zasílal odtud své šílené návrhy na „lobotomickou přeměnu rozvratných živlů ve společnosti v poslušné občany“. Dokonce prý pracoval ve výzkumném ústavu armády Spojených států. Od hrůzostrašných experimentů ho neodradila ani  pacientka, která zemřela po zákroku v roce 1967. Lobotomie je dnes metodou zavrženou. Existují však prý místa, kde se praktikuje stále.

Není to však pouze tento zákrok, který manipuluje s lidmi a jejich psychikou. Jíst musí všichni, a tak např. ve Spojených státech přidávají nejrůznější antibiotika prakticky do všech složek „živé“ potravy. Drůbeží, hovězí nebo vepřové maso je doslova prosyceno látkami, které mají zabránit výskytu infekcí, ale právě tak účinně oslabují i lidskou schopnost rozumně uvažovat. Malátnost, únava a oslabená psychická imunita jsou běžné příznaky užívání antibiotik. Stačí si uvědomit, jaká je naše schopnost uvažovat o věcech kolem, když „jsme na prášcích“. Představte si stát, kde 120 miliónů lidí denně užívá léky na bázi antibiotik - např. masově rozšířený Amoxicilin, které z nich dělají povolné loutky. Možná v naší republice zažíváme něco obdobného, aniž máme tušení.

Vzpomeňme si na prvotní záměr očkovat preventivně u nás výkonné sbory (armádu, policii, zdravotníky, hasiče) nechvalně známými vakcínami proti prasečí chřipce. V roce 1976 jsou podobně očkováni proti prvním klonům prasečí a ptačí chřipky lidé po celém světě. Vakcína ale stovkám lidí způsobí nenávratné poškození nervového systému (Guillain-Barreův syndrom toxické vakcíny) a doživotně je usadí na vozíček.

Lékařská věda za sebou nechává milióny zachráněných. Nikde se však nedočteme o dalších tisících, kteří často nedobrovolně položili svůj život „na oltář medicíny“, coby nevědomé oběti experimentů.    

Jana Bičaniková


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Náhodné obrázky z naší Galerie

m-r-polsko2011-01
krajske_shromazdeni_...
konf-bez-barier14
m-r-polsko2011-14
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.