eSeznam.cz

Tématem, kterým se budeme zabývat v tomto článku však nebude arteterapie, ale zcela jiná léčba. Půjde o tzv. léčbu prací, které se odborně říká ergoterapie. Většina lidí nejspíš považuje práci za něco, co se zkrátka musí dělat a je ráda, když všechny své povinnosti splní a má trochu volného času. Jenže práce někdy vyřeší mnoho problémů, i když se to nezdá.

Stává se, že člověk, který měl nějaký úraz nebo prodělal třeba cévní mozkovou příhodu, přestane být soběstačný. Jednoduše řečeno, najednou není schopný postarat se sám o sebe. Jeho život to samozřejmě velice zasáhne, protože náhle je všechno jinak. Není zrovna snadné najít něco, k čemu by se dala přirovnat bezmoc a úzkost, kterou bezesporu cítí každý dospělý, který žil dříve aktivně a nyní je částečně nebo dokonce úplně závislí na lidech kolem sebe. Právě ergoterapie je rehabilitační metodou, která usnadňuje postižené osobě návrat do samostatného života a zkvalitňuje jej. Základem zmíněné rehabilitační metody je předpoklad, že mezi zdravím a aktivitou jedince existuje nějaká spojitost. Jednoduše řečeno, lidem, kteří nic nedělají chátrá tělo i duše. Základem ergoterapie proto není nic jiného, než provádění činnosti, která má smysl.

Chtěli byste vědět, pro jaké pacienty je léčba prací vhodná? Mohu vás ujistit, že nejenom pro ty, kterým dělá vykonávání nějaké činnosti obtíže nebo ji nedokážou vykonávat vůbec, protože jim život zkomplikovala nějaká nemoc, či úraz. Stejná terapie pomáhá i lidem starým a těm, kteří mají vývojové vady. Někteří si možná na tuto léčbu netroufají, protože se domnívají, že v rámci léčby budou muset plnit nějaké zvláštní nesnadné úkoly. Tyto obavy jsou však naprosto zbytečné. Při léčbě prací se neprovádí žádná činnost, kterou by pacient neznal z každodenního života. Tak například obyčejný příjem jídla a jeho příprava, osobní hygiena, koupání, oblékání, nácvik přesunů, používání toalety, nákupy, uklízení, manipulace s penězi, zařizování osobních záležitostí, to všechno je součástí zmíněné léčby. Patří sem ale také pracovní i volnočasové aktivity.

Cílem ergoterapie není nic jiného,  než aby člověk, který ji podstoupí byl co nejsamostatnější. Především dává pacientovi možnost provádět činnosti, které jsou pro něj důležité a potřebné k životu. Díky tomu zůstane jeho život i nadále kvalitní a on si najde své místo ve společnosti. V tomto případě nehovoříme o žádných teoretických návodech. Pacienti si zkoušejí problematické činností v reálných situacích. Třeba skutečně nakupují v obchodě.

Aby terapie byla účinná a úspěšná, je nezbytný aktivní přístup postiženého i jejich nejbližších. To platí především u pacientů, kteří nemohou o sobě vědomě rozhodovat a řídit se podle těch rozhodnutí například kvůli bezvědomí, poruše paměti atd. Neexistuje taková věková kategorie, které by se ergoterapeuti neujali. Postižení pacientů nebo lépe řečeno klientů může být fyzické, psychické, smyslové, dokonce i kombinované. Zkrátka jakékoliv.

Jedním z důvodů, proč postižení lidé nebo jejich příbuzní nechtějí, aby daná osoba absolvovala zmíněnou léčbu, by mohl být strach, že nebudou mít dostatečné finanční prostředky, aby mohli zaplatit. Ale ani peníze nemusí být jakousi brzdou, která zabrání pacientovi v léčbě. Ptáte se proč? Pojišťovna totiž hradí ergoterapii ve zdravotnických zařízeních. Hovoříme zde především o ambulantních nebo lůžkových rehabilitačních zařízeních, tedy o klinikách léčebnách pro dlouhodobě nemocné, rehabilitačních centrech a ústavech. Pobyt v nějakém takovém zařízení však není podmínkou pro to, aby klient nemusel za ergoterapii platit. V sociální sféře dostanou ergoterapeuti obvykle zaplaceno od svých zaměstnavatelů. Zaměstnavateli bývají různé stacionáře pro děti, dospělé i seniory, dále zvláštní školy, agentury podporovaného zaměstnávání, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domácí péče, prodejny kompenzačních pomůcek apod. Samozřejmě existují i ergoterapeuti na volné noze, jejich služby si musí klient platit z vlastní kapsy.

Stejně jako na všechno ostatní i na ergoterpii je třeba se připravit. Ergoterapeuti musí ke svým klientům přistupovat velice individuálně, protože typy i rozsah jejich postižení bývají odlišné, a tak nejsou stejné ani jejich potíže se soběstačností. Kromě toho je nutné, aby ergoterapeut respektoval specifické zvyky postiženého. Třeba to, že jestli se sprchuje nebo raději dává přednost koupeli ve vaně. Také na jeho specifické domácí prostředí a prostředí komunity, kde žije je nezbytné brát ohled. Ještě před zahájením terapie se musí terapeut dozvědět, se kterými činnostmi má nemocný problém, se kterými ne, a které není schopen provádět vůbec. Následuje určení cílů, kterých se bude klient snažit dosáhnout a teprve pak terapeut nabídne vhodnou léčbu. Při volbě způsobu terapie nelze pominout prostředí, ve kterém bude pacient rehabilitovat. Nezřídka probíhá rehabilitace v tréningových prostorech v nemocnicích. Nejspíš nejlepší je pro nemocného, když může trénovat ve svém domácím prostředí, protože u některých lidí nastává problém, když mají činnosti, které se naučili dejme tomu v nemocnici najednou začít provádět také doma.

Pacient, který se rozhodne podstoupit ergoterapii, by se měl obrnit trpělivostí, protože spoustu dovedností se lze naučit opakovaným nácvikem. Tady zkrátka v mnoha přípdadech platí rčení: „Učení dělá mistra.“ Málokterý postižený se obejde bez kompenzačních pomůcek. Ať už by šlo o jakoukoliv pomůcku, vždycky je důležitý správný výběr. Na to by měli pamatovat především lidé, kteří vybírají mechanický nebo elektrický vozík. Parametrů, na kterých v tom případě záleží není zrovna málo. Uvedu například výšku zádové opěrky, hmotnost vozíku atd.

Pokud znáte někoho, o kom si myslíte, že by ergoterapii potřeboval, neváhejte a vyhledejte odbornou pomoc. Léčba prací mu určitě pomůže fyzicky i duševně. Vždyť práce pomáhá i naprosto zdravým lidem. Chrání je totiž před chudobou, nudou a leností.

Krystyna Kędziorová