eSeznam.cz

Na raně křesťanských katakombách se nachází nástěnná malba, která se nazývá „Pohřeb sv. Lucie“. Autorem zmíněné malby byl známý barokní malíř Michelangelo Caravaggi. Pravá postranní loď Domu Panny Marie del Piliero ve Starém městě Syrakus, to je místo, kde je kaple sv. Lucie. Věřící tam chodí denně a v zástupech. Nevíme však, kde jsou uloženy ostatky této svaté. Některé prameny tvrdí, že od 11. století jsou v benátském kostele zasvěceném svatému Jeremiášovi a právě svaté Lucii, podle jiných zase v klášteře svatých Vincence a Metzu ve Francií.

Již od 6. století byla v Římě této světici projevovaná úcta. Existuje celá řada legend a pověstí o jejím životě. Jedna z pověstí, chcete-li legend, vypráví, že Lucie přišla na svět kolem roku 286 na Sicílii, právě ve městě, ve kterém se dnes nachází její hrob. Ještě v dětství složila potají slib čistoty. Její matka Eutychie, která o tomto slibu neměla ani tušení, zaslíbila dceru mládenci z tamější vážené rodiny. Ženich byl pohanem. K svatbě však nedošlo, protože matka nevěsty onemocněla. Vypadalo to, že žena záhadné nemoci podlehne, její dcera se s ní však vypravila k hrobu Agáty v Katáni. Matka strastiplnou pouť vydržela a byla zázračně uzdravená. Lucie ji poté přesvědčila, matka zásnuby zrušila a světice pak dál žila v čistotě. Její věno dostali chudí, alespoň to tvrdí legenda. Dokonce díky ní věnovala i její matka svůj majetek na dobročinné účely. Co se týče odmítnutého ženicha, tak toho údajně víc než odmítnutí nevěsty dopálilo, že přišel o bohatou choť a tím pádem i o zaopatření na další léta. Starobylé jméno bylo totiž to jediné, čím se tento mladík mohl chlubit. Náhle bylo jmění pryč a on se rozhodl pro pomstu. Jelikož v době, o které hovoříme, byl vladařem země císař Dioklecián, který se proslavil tvrdostí, s jakou zasahoval proti křesťanům, nebylo nic jednoduššího než nebohou Lucii udat úřadům, což uražený mladík také udělal. Pak už nic nebránilo tomu, aby začalo vyšetřování. Dívku zkoušeli tak, že ji požádali, aby obětovala pohanským bohům. Ona s tím však samozřejmě nesouhlasila. Její odmítnutí bylo důkazem, že je křesťankou, což bylo považováno za velké provinění. Posadili ji na vozík tažený voly, který ji měl za trest odvést do nevěstince. Vozík však stále stál na místě a ani několik tisíc vojáků na tom nic nezměnilo.

Svatá Lucie je oslavována jako panna a mučednice. O tom, že zemřela mučednickou smrtí tedy není pochyb. Jedna legenda tvrdí, že ubohá dívka byla nejdřív na rozkaz místodržícího zmíněného císaře polévána vařícím olejem a poté sťatá mečem. Podle jiné legendy zase světici kat prořízl hrdlo dýkou. Jisté je však datum její smrti, 13. prosince 304. 13. prosince je dodnes dnem zasvěceným této světici, kdy si ji křesťané připomínají.

Svátek sv. Lucie patřil v minulosti k těm nejpozoruhodnějším svátkům, které předcházely Vánocům. Existují země, kde se sv. Lucie těšila dokonce větší oblibě než sv. Mikuláš. Pokud jde o Čechy, tak v těch byl kdysi den této světice spojený mimo jiné s průvodem masek, který přicházel k vesnickým chalupám a na jehož čele šla dívka převlečená za sv. Lucii. Dívka šla v doprovodu drůžiček, kněze, poustevníka, dráteníka, krajánka a cikánské rodiny. Jednalo se o ženský svátek. Ženy nesměly příst len, v případě, že to dělaly, mohly počítat s trestem sv. Lucie nebo s trestem žen přestrojených za „lucky“. Před 1. světovou válkou bylo možné se s luckami o předvánočním čáse setkat na vesnicích běžně. Zajímá vás, jak taková přestrojená děvčata vypadala? Pokud ano, pak byste rozhodně neměli přeskočit následující věty.

Lucky byly zahaleny do bílé plachty. Jejich vlasy vesničané neviděli, protože byly přikryté plachetkou. Jejich obličej pokrývala vrstva sádla a mouky. Tak jako jednotlivé krajiny se jedna od druhé vždycky něčím liší, tak i na oděv lucek býval v jednotlivých krajích něčím zvláštní. Přes bílou košili nosily bílou sukni se širokou pentlí nebo bílé šaty. Čepec, věneček, mitru z černého papíru, dokonce i plechový kastrůlek na mléko, všechny uvedené věci mohli zdobit jejich hlavy. Strašidelná lucka, která chodívala od domu k domu na Slovácku, byla celá v bílém, se škraboškou na tváři. Zmíněnou škrabošku zdobily veliké z řepy vykrojené zuby. Lucka dokázala udělat bu, bu, bu, nejen na děti, ale i na dospělé. Existovaly i země, ve kterých tato postava nosila na sobě hrachovinu, vlasy si rozcuchávala. Maskou s velkým čapím zobákem, či koňskou hlavou i tím si někdy lucky zakrývaly tvář. Lucky z vesnic neodcházely s prázdnou. Za namáhavou cestu je lidé obdarovávali malými dárky.

Chtěli byste se o svátku sv. Lucie dozvědět víc? Pak si počkejte na druhou část článku.

Krystyna Kędziorová