eSeznam.cz

Dítě ví, že se ho jeho biologičtí rodiče z nějakých důvodů vzdali a může prožívat skrytý strach, že adoptivní rodiče ho mohou také jednoho dne opustit. Není tedy správné adoptovat dítě, pokud oba partneři nemají v úmyslu dát mu lásku a jedná se u nich pouze o praktický důvod, jak třeba získat dalšího pomocníka nebo si zajistit péči na stáří. Někdy také žena, která se bojí, že ztrácí manželovu lásku, tak chce adoptovat dítě v marné naději, že si tím udrží manžela. Adopce z takových důvodů nejsou vůči dětem slušné a děti, které rodiče dost hluboce nemilují, mívají často potíže s chováním.

Adopci mohou také zvažovat rodiče, kdy jejich vlastní dítě je málo společenské či šťastné a oni mu tak chtějí obstarat kamaráda. Takový nápad je třeba dobře prokonzultovat s dětským psychiatrem. Adoptované dítě se může cítit totiž poněkud podřadně vůči druhému dítěti. Když rodiče projeví lásku nově příchozímu, jejich biologické dítě může začít žárlit a místo pomoci mu to uškodí. Nebezpečí se také skrývá v adopci, která má nahradit zemřelé dítě. Rodiče potřebují čas, aby překonali smutek a adoptovat by měli až tehdy, jestliže touží po dítěti, které by mohli milovat. Většinou nevadí, pokud adoptují dítě ve věku zemřelého dítěte, ale není správné srovnávat adoptované dítě s dítětem, které zemřelo. Dítě v tomto nemůže uspět a rodiče zklame a bude nešťastné. Adoptované dítě nechť je samo sebou a potenciální rodiče nechť se vyvarují srovnávat ho nahlas nebo pouze v duchu. Mnohé z tohohle platí i pro dítě, které se narodí po smrti staršího.

V jakém věku je nejlepší adoptovat dítě? Z výzkumů se zjistilo, že lze úspěšně adoptovat i starší děti, ovšem v zájmu dítěte, čím dříve tím lépe. Věk dětí by neměl zabraňovat v jejich umístění do rodin. Někteří lidé mívají obavy z dědičnosti, a jestli může negativně ovlivnit jeho budoucnost. Podle odborníků je zdaleka nejvýznamnější prvek při vývoji osobnosti prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. A pokud vyrůstá v láskyplném prostředí a má pocit, že někam patří, nic nedokazuje, že by se dědily specifické abnormality jako je delikvence, nezodpovědnost, nemorálnost.

Má se adoptovanému dítěti říkat, že je adoptované? Většina odborníků se shoduje, že ano. Dříve nebo později se to stejně od někoho dozví bez ohledu na to, jak se to rodiče snažili před ním zatajit. Někteří adoptivní rodiče dělají chybu, když se snaží adopci udržet ve skrytu a jiní chybují tím, že adopci příliš zdůrazňují. Tyto obavy a úzkosti by si měli rodiče vyřešit, protože hrozí, že to budou přenášet na dítě. Obvykle mezi třetím a čtvrtým rokem věku dětí chtějí vědět, odkud přicházejí miminka a tady se nabízí možnost jak adoptovanému malému dítěti pravdivě odpovědět. Dítě může přijít i s těžší otázkou a to proč se ho jeho vlastní rodiče vzdali. Naznačit mu, že ho vlastně nechtěli, by mohlo otřást důvěrou dítěte ve všechny rodiče. Adoptované dítě může mít potají strach, že ho adoptivní rodiče mohou vrátit, když nebude zrovna hodné, proto, by adoptivní rodiče měli dítě uklidnit, že nikdy za žádných okolností by je nenapadlo se dítěte vzdát. Chybou je, pokud se adoptivní rodiče o dítě velmi strachují a svoji lásku přehnaně zdůrazňují.

Dítě získává největší pocit bezpečí, když vycítí, že ho rodiče milují z celého srdce a přirozeně, tedy slova nejsou až tak důležitá, ale celkové ovzduší.

Karin Šimovcová