eSeznam.cz

Nicolas po základní škole studoval internátní školu ve Stowe. Před maturitou se ještě zaučoval ve Vojenské bance. Později bydlel v Německu u příbuzných, kde si rozšířil svou praxi v bankách v Hamburku a Berlíně.

Počátkem třicátých let se Nicolas Winton vrátil do Anglie, kde kvůli hospodářské krizi vystřídal několik bankovních domů. V té době se k nim do Anglie začali stěhovat příbuzní před hrozbou nacismu. Nicolas si uvědomil nebezpečí a zlo, které se blížilo.

V roce 1938 odcestoval na dovolenou do Alp. V té době se na něj však obrátil jeho přítel Martin Blake a požádal ho, aby pomohl BCRC s organizací dětských transportů.

BCRC byl Britský výbor pro uprchlíky z Československa. Tato organizace pomáhala pronásledovaným a diskriminovaným emigrovat z Německa, z Rakouska, které bylo připojené k nacistickému Německu a z odstoupených části Československa (Sudety). Šlo o pomoc finanční a o vyjednávání s úřady států, které projevily ochotu uprchlíky přijmout. V případě židovské emigrace nebylo mnoho státu ochotná pomoci. Po křišťálové noci bylo jasné, že Židé jsou v ohrožení života. Emigrace celých rodin nebyla bohužel možná. Kauce za dospělého byla 200 liber a získat vízum uprchlíka pro dospělé bylo hodně složité. A tak se BCRC snažila dostat ze země alespoň židovské děti.

Pro každé dítě bylo nutné získat náhradní rodinu v Británii a kauci 50 liber, potom již nebyl problém získat britské vízum a povolení k pobytu. Nicolas Winton řídil z Londýna Dětskou sekci BCRC. Společně se svou matkou a dalšími dobrovolníky vyhledával adoptivní rodiče, vyřizoval adopce a získával příspěvky na kauci. Spolupracoval s vedením pražské pobočky BCRC, kde se shromažďovaly dokumenty od rodičů, kteří chtěli své děti poslat do bezpečí.

První dětský transport vyrazil z Prahy 14. března 1939 jen s dvaceti dětmi. Pro rodiče bylo velice těžké rozhodnout se o poslání svých dětí do zahraničí. Každým dnem si však víc uvědomovali nebezpečí, které dětem hrozí, pokud zůstanou doma. Nejvíc odjelo dětí v červnu. Často se jednalo o židovské děti z Německa, Rakouska a Sudet. Jejich rodiče hledali útočiště v Československu a velice dobře si uvědomovali nebezpečí.

Poslední transport židovských dětí odjel 2. srpna 1939. Další vlak s dětmi sice ještě odjel 1. září 1939, ale protože již vypukla válka, děti byly poslány zpět.

Tak bylo zachráněno 669 židovských dětí.

Nicolas Winton se o svých činech nikdy nikomu nezmínil. To co udělal, považoval za samozřejmost. Jeho žena v roce 1988 našla při úklidu dokumenty a seznamy transporováných dětí a předala je historičce Maxwelové. Ta zorganizovala v televizi setkání Wintona se zachráněnými dětmi. Za deset let byl Nicolas Winton přijat na Pražském hradě prezidentem Václavem Havlem a byl vyznamenán řádem T. G. Masaryka.

Jarmila Jalowiczorová