Když se řekne hyeny, není to zrovna lichotivý název pro lidi
K
dyž někoho přirovnáme k hyeně, nezní to zrovna lichotivě a možná by se to nezamlouvalo ani samotným hyenám. Vědci se už hodně let zabývají výzkumem života hyen skvrnitých a nacházejí u nich vlastnosti velmi shodné s lidskými.
Hyeny se vyvíjely podobným způsobem jako primáti, ale jak se zjistilo pokusy, jsou v některých případech hyeny dokonce chytřejší než oni. Vědci srovnávali za pomoci testu, mezi hyenami a šimpanzi jejich schopnost spolupracovat při obstarávání potravy. Úkolem bylo, aby se dostali k potravě společně dva jedinci zatáhnutím za lano. A hyeny tento úkol zvládly rychleji, než předem trénovaní šimpanzi a ještě učily této dovednosti ostatní družky. Novým poznatkem vědců je, že hyeny se vzájemně jedna od druhé učí a umí si tak předávat zkušenosti. Oproti tomu šimpanzi dopadli hůře, pro ně to byl těžko zvládnutelný problém i po intenzivním tréninku.
Hyeny jsou vychytralé, neboť při obstarávání potravy spolupracují, ale jakmile ji získají, změní své počínání a rázem o nějaké spravedlivé dělení nemůže být řeč. Každá hyena se snaží urvat co nejvíc a dokonce u toho i podvádějí. Vědci zveřejnili případy, kdy vychytralá samice vydá při krmení signál, kterým obvykle varuje ostatní před neexistujícím nepřítelem. Ostatní se snaží nepřítele vypátrat a ona mezitím se v klidu nasytí. Podobný falešný poplach samice vydávají, aby ochránily svoje mláďata před útokem ostatních.
Hyeny byly dlouho považované za mrchožrouty, ale dle vědců, už v minulém století prý hyeny skvrnité patřily za velmi úspěšné lovce. Když pronásleduje kořist, je natolik vytrvalá, že běží několik kilometrů až 60 km/hod. V běhu hyeny kořisti vykusují kusy masa, v podstatě ji zaživa žerou. Hlavní složku hyeního jídelníčku tvoří velcí kopytníci a jejich lov vyžaduje vždy spolupráci několika hyen. A to zřejmě způsobilo, že z původně samotářských mrchožroutů se stala společenská zvířata. Společenství hyen se však v ničem nepodobá ostatním smečkám šelem. V tomto klanu je několik hyeních rodin, které spolupracují se smečkou. Dosahuje počtu až 90 hyen a zvláštností je, že tady vládnou samice. Samci jsou až na posledním místě, i ta nejníže postavená samice dosahuje vyššího společenského postavení než nejsilnější samec. Své postavení si samice hlídají mimořádnou agresivitou, a samci se jich právem bojí.
Agresivitu u hyen vyvolává pohlavní samčí hormon testosteron, jenž mají v krvi ve větším množství než je u samic obvyklé. Množství testosteronu také mění vzhled u hyen a to, že vnější pohlavní orgány hyení samice jsou úplně stejné jako u samce. Stejně jako samec, tak i samice má na břiše vyústění pohlavních a močových cest a ještě navíc v útvaru, který je obdobou penisu a přiléhá k němu tukové těleso, jež imituje varlata.
Vůdčí samice má nejlepší podmínky pro výchovu svých potomků, mívá jedno až tři mláďata a její potomstvo je silnější a agresivnější než potomstvo ostatních samic. Pro své potomky urve z kořisti nejlepší a největší sousta. Dcery se tedy automaticky stávají nástupci po matce a to bez boje. Zaujímají ve společenství nejvyšší postavení. Vědci zjistili, že to není pouze lepší stravou, ale tím, že jako vyvíjející se plod v mateřském lůně jsou dopovány testosteronem. Takže není tajemstvím, čím vyšší postavení samice zaujímá, tím více testosteronu produkuje a vlévá do krve budoucích potomků.
Jediným přirozeným nepřítelem hyen skvrnitých jsou lvi, osamělou hyenu zabijí, ale před smečkou raději ustoupí. Během dne hyeny nejen loví, ale i pozorují supy, pokud se začnou slétávat k mrtvému zvířeti, následují je a živí se společně s nimi na mršině.
Karin Šimovcová