eSeznam.cz

Ze všeho nejdřív se však vrátíme do časů, kdy bylo na světě víc království než států. Místo prezidenta a vlády měli moc v rukou králové a jejich rádcové. Možná už mnohé z vás napadlo, že ti králové se museli mít jako v ráji a dokonce jste si to s nimi chtěli i vyměnit. Jenže oni to ti monarchové zas tak jednoduché neměli. Často totiž žili v neustálém strachu o svůj život. Měli totiž bohatství a moc, a to jsou věci, po kterých lidé toužili, co svět je světem. Aby dosáhli svého, neštítili se mnohdy ani vraždy. Ono se to bohužel dodneška bohužel moc nezlepšilo, co říkáte? No, a teď si představte, že byste se denně probouzeli se strachem, jestli se ve zdraví dožijete večera. Není to zrovna lákavé, viďte? Ve středověku bylo například travičství něco jako kratochvíle, která se těšila oblibě. Králové dobře věděli, že nejsou v bezpečí, a aby své šance na přežití zvýšili na maximum, měli své ochutnávače. Byli to lidé, kteří ochutnali snad každý nápoj či pokrm jako první a teprve, když se s nimi poté nic nedělo, pouštěli se do jídla také vladaři. No, dnes by už o služby takových lidí neměl zřejmě nikdo zájem. Kdyby tak ti chudáci věděli, že už tehdy, kdy jich bylo ještě hodně, byla jejich práce v podstatě zbytečná. Dokonalý jed má navíc ještě jeden háček nebo vlastnost. Začne totiž působit až dlouho poté, co se osoba, která jej požila navečeří. Jedy, jejichž účinek se dostavoval teprve po několika hodinách, či dokonce dnech, existovaly již v té době. Z toho vyplývá, že ochutnávači své pány před jedy neochránili, i když o tom byli přesvědčení jak oni, tak panovníci.

Věda, která studuje působení chemických látek na lidský organismus obecně, se jmenuje forenzní toxikologie. Představte si, že se našli lidé, kteří nabízeli, že budou dělat ochutnávače Baracku Obamovi, když se v médiích diskutovalo o tom, zda by měl nějaké mít. Někteří to dokonce chtěli dělat i zadarmo. To, že existuje jed, který zapůsobí za pouhých pár vteřin, sotva jej někdo vloží do úst, není žádný fakt. Jedná se o mylnou představu, kterou spousta lidí považuje za pravdu. Svůj podíl na tom mají bez pochyby i filmy, či seriály, ve kterých hrdinové spolknou jed a než se nadějí, je po nich. To se ale stává opravdu jenom v televizi nebo na divadle v rámci jakéhosi urychlení akce. Ve skutečnosti to trvá daleko déle, než se člověk otráví.

Je těžké a možná dokonce nemožné najít mezi jedy ten ze všech nejrychlejší. K těm, které působí rychleji, řadíme kyanidy. Pokud jsou ve vysoké koncentraci, mohou skutečně usmrtit za několik minut. Taková situace je ale spíš výjimečná, než běžná. Organické látky, jež sloužily travičům již ve středověku, skutečně působí během několika hodin, nebo desítek hodin. Nejznámějšími jsou třeba strychnin, nikotin z tabáku, extrakt z vraního oka, či náprstníku červeného a jiné. Pozor, není složité si vraní oko splést s borůvkou a zaměnit ji s ním.

Teď se zaměříme na něco, čím jsme možná měli začít. Řeč bude o tom, co to vlastně jed je. Jenže ono to není tak jednoduché určit. Pravděpodobně proto také existuje více definicí. Podle jedné z nich je jedem všechno to, čeho stačí malé množství, aby došlo k otravě, dostavily se chorobné příznaky nebo nastala smrt. Pak je tady ovšem ještě otázka, kolik je malé množství. Může to být totiž méně než pár mikrogramů nebo mililitrů. Paracelsus zase považoval za jed každou látku, která je cizí pro organismus. Na druhé straně je nutné zmínit, že bez několika gramů obyčejné kuchyňské soli denně se naše tělo zkrátka neobejde. Tady je ovšem skutečně zapotřebí znát míru a nesníst jí za den víc než 200 gramů, v tom případě by nás mohla sůl opravdu zabít. Co se týče dětí, těm by k tomu stačilo ještě o deset až o dvacetkrát méně. Takže přesolené pokrmy nejsou jenom nechutné, ale mohou být i nebezpečné.

Jak už bylo výše uvedeno, forenzní toxikologie je naukou o jedech. Řeší otázky, jak jed rozpoznat a jak jej správně detekovat. Ačkoliv se má většinou za to, že jedy jsou jediným problémem, kterým se tato věda zabývá, není tomu tak. Tento obor může poskytnout informace i o ovlivnění alkoholem, působení zdraví škodlivých látek apod. Obecně je předmětem výzkumu toxikologie negativní vliv chemických látek na živý organismus. Forenzní toxikologie se pak soustředí především na jejich detekci.

Za pravděpodobně nejvýznamnější parametr jedovatosti je označováno minimální množství látky. Tato hodnota totiž rozhodne o tom, jestli se daná látka stane další položkou v seznamu jedů a jestli bude jednoduché se k ní dostat. Zároveň je nutné vzít v potaz, že existují okolnosti, za nichž dokáže takřka cokoliv usmrtit nebo alespoň poškodit na zdraví. V případě lihu stačí například pouhých 200 mililitrů (stoprocentního lihu), aby bylo po nás.

Pochopitelně ne každá nebezpečná látka bývá okamžitě označována klasickým symbolem lebky se skříženými hnáty. Jsou zde také látky zdraví škodlivé, které ovšem na seznamu jedů nenajdete. To ale neznamená, že je nemožné, aby vyvolaly otravu a mohly tak v konečném důsledku způsobit i smrt. Nebezpečí pak hrozí hlavně, pokud se daná látka zkombinuje s jinou, pokud je na ni někdo alergický nebo v případě dětí. Především v USA se objevil nový symbol. Jde o tzv. Mr. Yuka. Údajným důvodem, proč tento symbol vůbec vznikl, je skutečnost, že děti si obvykle současné označení jedu dají dohromady s piráty. Takže je pak nepovažují za nebezpečí, ale spíš za lákadlo. Mr Yuk se může pochlubit i vlastní písničkou a ochrannou známkou. Pokud by ho tedy někdo chtěl použít, bude potřebovat souhlas nemocnice v Pittsburghu.

I jiné vlastnosti však mohou látce zajistit místo na seznamu jedů. Například takový metanol, který v menších dávkách způsobuje slepotu a ve větších usmrcuje, se stal součástí zmíněného seznamu, jelikož je nemožné rozeznat jej od etanolu. Jeho barva, chuť jsou podobné a jeho využítí v průmyslu velice rozšířené. Není tedy nic těžkého jej z etanolem zaměnit. Způsobů, pomocí kterých toxikologie odhaluje nebezpečné látky, je hned několik. Nejběžnější je způsob testování na zvířatech. Obětmi takového testování bývají zpravidla krysy. Informace o jedovatosti látek poskytnou rovněž konkrétní případy. Mám teď na mysli vyšetřování nejrůznějších vražd, či sebevražd, při němž bývá často prozrazeno i množství jedu, které oběť požila. Co se týče testů akutní toxicity, tak ty jsou v dnešní době podrobovány kritice ochránců zvířat i dalších institucí.

Opatrnosti nikdy nezbývá, jak se říká. A v případě jedů platí toto rčení dvojnásob. Musíme zkrátka znát ve všem míru, a zároveň dávat pozor, co jíme, či pijeme. Pokud si nejsme úplně jisti, že je něco neškodné, raději se tomu vyhněme a nepožívejme to. Stává se přece, že člověk něco sní nebo vypije a zaplatí za to životem, nebo trvalými následky v lepším případě.

Krystyna Kędziorová