eSeznam.cz

V mozcích nemocných byla objevena senilní plaka a Alzheimer objevil neuronální klubka. S věkem se snižuje hmotnost i velikost mozku, klesá objem, snižuje se i tloušťka mozkové kůry. Při Alzheimerově nemoci probíhají podobné změny jako při stárnutí. Rozšiřují se rovněž mozkové komory. Změny jsou nápadnější u presenilních onemocněních. Atrofie (úbytek živé tkáně) v průběhu Alzheimerovy nemoci nastává zejména ve spánkovém laloku, následuje čelní lalok. Dochází k neuronální numerické atrofii, jak v mozkové kůře, tak v podkorových oblastech a je důsledkem poškození projekčních oblastí. Tato atrofie převyšuje atrofii doprovázející stárnutí. Velkou roli hraje při krátkodobém uchovávání informací a při prostorové orientaci hipokamus. Patří mezi první části mozku, která utrpí poškození. Na patogenezi se podílí aktivace mikroglií (buńky, které se zúčastní imunitních dějů v nervové soustavě) a tím tvorbě senilních plak, dále oxidativní stres (zvýšené množství Fe, Al, Pb v mozcích pacientů) a tvorba volných radikálů. Onemocnění začínající ve středním věku (40-65 let) = Presenilní Alzeheimerova nemoc, v pozdějším věku se názývá onemocnění Senilní demence Alzeheimerova typu, střední doba průběhu od prvních příznaků k úmrtí je 8 let.

Příznaky

Při mírném vývoji se objevuje porucha čerstvě uložených paměťových dat a porucha konfrontačního pojmenování (zjistitelné neuropsychlog. testy). Jazyk je zpočátku uchován, řeč je plynulá, ale obsahově prázdná. Význam slovních spojení je nutno hledat. Nemocní sami hledají slova. V počínajícím postižení nejsou poruchy paměti zřejmé. Pacient zapomíná jména lidí, které znal a zapomíná, kam odložil běžně užívané předměty. Klesá úrověň výkonu v náročných povoláních a složitějších sociálních povinnostech.

Při středně těžkém postižení jsou porucha v každodenní péči o sebe sama (např. při zacházení s penězi - poruchy při počítání z hlavy - odečítání), poruchy v orientaci v čase a osobou, povědomí o současném a minulém dění, neschopnost výkonu složitějších činností, opouštějí náročné závazky.

Při pokročilém postižení - poruchy vizuospaciálních funkcí: nemocní začnou bloudit, nenalézají cestu domů, zapomínají, jak se jde do míst, která navštěvovali desítky let. Potřebují pomoc při výběru vhodného šatstva. Při jídle a k cestě na toaletu nepotřebují pomoc. Další poruchy jsou: exekutivníh funkce vázané na čelní laloky: přestanou být schopni plánovat a sekvencovat i velmi jednoduché činnosti (vynechávání nebo záměna pořadí akcí v běžných domácích pracích - vaření nebo praní). Nevybavují si vlastní adresu, jména rodinných příslušníků. Nemocní jsou přesvědčeni, že jim nic není a léčbu odmítají (anozognozie - vážný chorobný příznak).

V těžké fázi onemocnění jsou to poruchy ne-kognitivních funkcí: deprese, paranoidní bludy a halucinace, agresivita. Jsou neklidní, bloudí a projevují útočnost vůči neznáným jevům. Nevybavují si již ani jméno svého partnera. Potřebují pomoc v každodenní péči.

Při velmi těžkém postižení klesá schopnost pacienta komunikovat s okolím. Vyhasnou všechny řečové funkce a postižený pak vydává pouze zvuky. Bývají apatičtí a nejsou schopni udržet oční kontakt a udržet se vsedě. Jsou inkontinentní a němí. Část pacientů v průběhu nemoci hubne (v důsledku změn hypotalamu mozku). V závěrečných fázích se objevují poruchy chůze, časté jsou epileptické záchvaty a myoklonus (prudké záškuby svalů).

Průkazná vyšetření pro stanovení diagnózy jsou neuropsychologická s doložením testů, průkaz změn chování a poruch každodenní aktivity, získaný od rodinných příslušníků, anamnéza, EEG - bývá normální nebo zpomalená aktivita, CT - důkaz progresivní atrofie mozku, stupeň postižení bílé hmoty, Magnetická rezonance, Pozitronová emisní tomografie (PET).

Terapie zahrnuje farmakoterapii, psychosocioterapii (kognitivní trénink a další behaviorální postupy), rehabilitaci tělesných funkcí a práci s rodinou, léčbu onemocnění vzniklých při základním onemocnění (mohou průběh zhoršit). Psychoterapie by měla být zaměřena na uchování běžných aktivit a návyků. Je třeba rozvíjet ty funkce, které ještě postiženému zůstaly nebo jsou málo postižené. Obsahem skupinové terapie bývá nácvik paměti a orientace a nácvik základních úkonů denní rutiny. Značný význam má edukace rodinných příslušníků. Pro nemocné je optimální, když mohou zůstat ve svém původním prostředí, mívají adaptační syndromy při přemístění např. do nemocnice.

V počátečním stádiu existují drahé léky, které podstatně oddálí rozvoj nemoci, na pokročilá stádia již léku není. Postiženému se podávají léčiva a preparáty, které podporují renegeraci mozkových buněk při poruchách paměti a krevní zásobení centrální nervové soustavy. K léčbě můžeme podávat výrobky z lecitinu, stromu Gingko biloba, houbu Korálovec ježatý (výzkumy prokázaly účinek), Gotu kolu (Pupečník asijský) aj. mozkové nutrienty. V naší republice existuje Česká alzeheimerovská společnost, která sdružuje příbuzné a pečovatele pacientů. Vývoj poznání genetiky choroby není ukončen, i když se v posledních letech značně ve výzkumu pokročilo.

Jana Bičaniková