eSeznam.cz

Říká se jí také vodnice, farec, šíša, nargila, hookah. Místo, kde šíša vznikla, není známé, ale zřejmě ji vymysleli Peršané. Poté se rozšířila do Arábie, na Střední východ, do Asie a severní Afriky. Vlivem rušnějšího turismu je ve stále větší oblibě v Evropě a Severní Americe.

Někteří se mylně domnívají, že šíša se používá ke kouření drog. Speciální vodní dýmka, která se od tabákové velmi liší, se jmenuje bong.

Šíši se prodávají v různých velikostech, ty malé, 15 cm vysoké, jsou většinou nefunkční suvenýry pro turisty. Šíša může být vysoká až 2 m, ovšem nejběžnější je výška zhruba 70 cm.

Jako kuřivo do šíši se používá speciální tabák namočený v melase s olejem. Tabák je vlhký a lepivý a při kouření vytváří hustý kouř. Prodává se mnoho značek a mnoho příchutí nebo i černý tabák. K zapálení je třeba uhlíku z ohniště nebo rychlozápalného uhlí, které je poměrně agresivní.

U nás se šíša kouří většinou v čajovnách, které navštěvují většinou mladší lidé. Pije se většinou silný čaj. To celé dělá z kouření dýmky společenský rituál, protože si musíte vytvořit čas a náladu a celkově si psychicky odpočinete od shonu a stresu.

Eva Kozelská