eSeznam.cz

Kriminalisté se snaží odhalit autora zkoumaného textu, neboť se často stává, že někdo něco napíše a vydává to za písmo někoho jiného. V těchto situacích provádí šetření znalec na písmo. Odborník potom buď vyvrací, nebo potvrzuje, zda daná osoba něco napsala, či ne.

Každý má jiný styl písma, ale v průběhu života jedna osoba píše víceméně stejně. K vývoji charakteristického rukopisu dochází už v době, ve které se začínáme učit psát. Tento rukopis se ustálí přibližně kolem třináctého roku věku. V tomto věku již je písmo individuální a dá se podle něj identifikovat pisatele.

Jinak je tomu u dětí, které se učí psát podle způsobu, kde napodobují co nejdokonaleji školní normu. Pozoruhodné je, že nám daný rukopis je „zakódován“ v mozku, a když se nám přihodí úraz nebo ochrnutí končetiny a naučíme se psát druhou rukou, je písmo po nějaké době skoro stejné.

Aby se zjistilo, jestli pachatel psal konkrétní dokument, je nutné mít materiál na porovnávání. V praxi se k tomu používají písemnosti, které napsal pachatel dříve (například korespondence), tak i ty, které musí napsat na žádost policie – tzv. zkoušky písma. Pachatel ovšem se může záměrně snažit mařit vyšetřování a měnit styl písma, proto kriminalisté využívají rozličné metody, aby mu to zkomplikovali (například mu text nediktují, ale obdrží sadu obrázků, jenž má popsat). Tím ho přinutí přemýšlet o textu a odvedou jeho pozornost od snahy změnit písmo.

Experti na ruční písmo nepotřebují speciální přístroje až na výjimky. Podstatný bude výborný zrak, trpělivost, lupa, mikroskop. Odborníci si seženou pracovní kopie, kde si poznamenávají informace o písmu, dynamice tahu a spoustu ostatních vlastností písma. K psychickým vlastnostem pachatele se na rozdíl od grafologa experti nevyjadřují. Grafologie je sice podobný obor, tady ovšem se děje odhalování psychických vlastností osoby na základě například napsaného dopisu. Zjištěné informace pomáhají policistům, ale neuplatňují se před soudem. Grafologie je populární obor a často bývá zaměňován se zkoumáním písma.

Odborníci ze způsobu písemného podání odhadují například bydliště (podle nářečí), věk (podle používání slov, která nejsou příliš běžná), vzdělání a profesi (podle používaných odborných názvů). Z jedné věty nebo pouze z jednoho odstavce kriminalisté nikoho neidentifikují, proto je nutné, aby měli k rozboru rozsáhlý text.

Mezi metody bádání patří zkoumat ve viditelném světle – jak v odraženém, tak v průchozím. Používají se i jiné druhy záření, třeba infračervené nebo ultrafialové. Rentgenové záření pomáhá při odhalování padělku např. historického obrazu a to, když pachatel nakreslil obraz na historické plátno, kde původně byl originál. Rentgenové záření totiž umí zviditelnit spodní vrstvy obrazu, toto záření řadíme taky mezi speciální metody.

Zkoumá se i papír v odraženém a šikmém světle. Tak se přijde na to, jestli v dokumentu bylo něco vyškrábané. V šikmém světle se rozlišují způsoby tisku – například originální bankovka je tištěna rytinovým hlubotiskem, u něho lze barvu pociťovat pohmatem. V průchozím světle můžeme vidět vodoznak i tenčí místa papíru (ta se jeví proti světlu jako světlejší).

Dále se zjišťuje, jaké byly použity psací prostředky, například jestli propiskou pachatele mohl být napsaný anonymní dopis. K tomu se využívají tzv. chromatografické metody (chromatografie je metoda používaná pro zkoumání inkoustů a tiskových barev. Místo barev se často používají speciální skleněné destičky, na kterých se rozdělí jednotlivé složky inkoustu.), ale i ultrafialové záření. Ultrafialové záření umožňuje rozeznat druhy psacích prostředků. Pokud pachatel text dopisuje, použije většinou podobný odstín propisky, ale neví nic o jejím složení. V případě, že se písemnosti pozorují v jiné části světla, je možné rozdíly spatřit. Infračervené záření dále umožňuje přečíst i zaškrtané texty. Tyto druhy záření pomáhají i při zkoumání ochranných prvků (například speciální barvy v pase nebo na bankovkách).

Pro zajímavost, když dva podpisy jsou stoprocentně identické, jde s největší pravděpodobností o padělek. Pro porovnání podpisů se zřídka používá i přímé překrytí.

Karin Šimovcová