Jihoameričtí mravenečníci jsou sice bezzubí, ale ne zcela bezbranní
M
ravenečník se živí mravenci a termity, jelikož není prakticky schopný přijímat jinou potravu. Sice občas si ji může vylepšit medem a někdy i přezrálým ovocem. Pozoruhodné je, že nemají zuby, což znamená, že nemohou kousat a ani pořádně otevřít tlamu. Potravu vlastně nasávají, mají k tomu přizpůsobené protáhlé čelisti, které se rozevírají pouze na tolik, aby mravenečník vysunul mimořádně dlouhý jazyk pokrytý lepkavými slinami. Na lov mravenců a termitů ovšem mají ten nejdokonalejší nástroj.
U největšího druhu dosahuje jazyk délky 60 cm a u menších druhů 40 cm. Přední tlapy jsou opatřeny hákovitě zahnutými drápy, za jejich pomoci rozhrabují mraveniště a lehce dokážou trhat i tvrdé termitiště. Když se jim to podaří, ponoří nos do rozbořeného hnízda a vystrčí lepkavý jazyk. Mravenečník je způsobilý hbitě šmejdit jazykem v chodbičkách stavby a mravenci se tak nalepí na jeho jazyk a jsou vtaženi do tlamy. Za den jich musí spolykat obrovské množství, aby se nasytil. Takový dvoumetrový mravenečník denně uloví asi 30 tisíc mravenců. Menšímu stromovému mravenečníku postačí k uživení asi 9 tisíc mravenců denně.
Dlouhé zahnuté drápy jsou neocenitelné zvláště pro stromové mravenečníky, protože jim slouží jako háky, s jejichž pomocí mohou šplhat. Opak nastává, pokud stromový mravenečník se začne pohybovat po zemi, tady drápy nejenom překážejí, ale hrozí jejich obroušení. Z toho důvodu mravenečník došlapuje na klouby prstů a tak chrání drápy před opotřebováním, má je zahnuté dozadu a vzhůru a to způsobuje i takzvanou nemotornou pomalou chůzi.
Mravenečník velký sice většinu života stráví na zemi, ale ani on se nepohybuje obratněji. Ačkoli mravenečníci nemají zuby, jejich drápy jim dobře poslouží i proti nepříteli. Při nebezpečí se staví na zadní nohy a předními se brání zasazováním hlubokých ran. Takto přinutí k útěku i jaguára.
Mravenečníci spolu s lenochody a pásovci se řadí do starobylého řádu chudozubých. Tento řád se nikdy nerozšířil za hranice Ameriky.
V současné době máme čtyři druhy mravenečníků. Největší, je mravenečník velký, pohybuje se po zemi. Další druhy jsou stromové, mravenečník čtyřprstý a mexický. Nejmenší má velikost veverky a nazývá se mravenečník dvouprstý. Ten se pohybuje při šplhání po stromech za pomoci dlouhého ocasu, který mu velice usnadňuje život v korunách stromů.
Při lovu mravenečník vysunuje a zasunuje jazyk 150 krát za minutu. Samice se rozmnožuje jednou za 9 měsíců a po 190 dnech březosti rodí jediné mládě a to pak několik týdnů přečkává na zádech matky. Svého potomka odstavuje v 6 měsících.
Většinu roku mravenečník žije samotářským životem. Často odpočívá ve stínu stromů a keřů nebo v opuštěných norách a dutinách. Při spánku si tělo přikrývá svým chundelatým dlouhým ocasem. Je zdatný plavec i přesto, že tráví mnoho času na souši.
Karin Šimovcová