eSeznam.cz

Zvířecí společenství má svého vůdce. Třeba ve vlčí smečce je to zkušený vlčí pár, který ostatní zcela respektují. Tato dvojice určuje směr, kde se smečka vydá, vede ji na lov a určuje strategii lovu. Zajisté má právo první se nažrat z ulovené kořisti. U slonů může být vůdcem nejzkušenější samice. Vodí své stádo za potravou a k vodě. Ve zvířecím společenství se ovšem vedoucí postavení nezískává snadno, budoucí vůdce si musí toto postavení vybojovat a kdykoliv obhájit. Ve smečce lvů či stádu koní, v tlupě šimpanzů se čas od času objeví nějaký mladý silný jedinec, který nejspíš zapochybuje o schopnostech dosavadního vůdce a vyvolá souboj. Když vůdce prohraje, ujímá se velení vyzyvatel. Tím je v přírodě zajištěno, že skupina je vždy vedena tím nejlepším vůdcem.

Vůdcovství není jenom o výhodách, ale hlavně o povinnostech. Například v případě ohrožení vyráží jako první do útoku. Mnohdy ho to stojí i život. Takový gorilí samec snažící se ochránit svoji rodinu před pytláky obvykle nemá šanci a je zabit, stejně tak dopadá i útočící vůdčí slonice.

Ve třídě nebo v jakémkoliv lidském společenství je to podobné. Každá skupina má svého vůdce a ostatní ho následují, chtějí si získat jeho oblibu, ve škole s ním mají v úmyslu sedět v lavici a přejí si získat ho za kamaráda. Ve většině případů je to někdo hodně sebevědomý, možná o trošku starší. Oblíbený může být i třídní rebel nebo odvážný spolužák, který se nebojí obhájit svoje práva i proti učitelům. Být vůdcem nese s sebou zejména zodpovědnost a povinnosti. Snadnější proto je nechat se vést, než stále vymýšlet pro ostatní program, určovat, kam se půjde, co se bude dělat, mluvit a konat za druhé…

Je to obdobné jak u lidí, tak u zvířat. Čím je vůdce silnější, tím druzí usilují ho následovat. V lidské smečce kolikrát postačí, když vůdce je dostatečně výmluvný, ale ve zvířecí je následován ten silnější, protože se předpokládá, že je schopen zajistit skupině bezpečí, dostatek potravy a vody.

V každém společenství vedle vůdce se najde ten, který stojí na opačné straně. Nemá úctu druhých, bývá odstrkován a záměrně mu ostatní ubližují. Neoblíbený neprůbojný spolužák bývá často terčem hrubých vtípků. Třeba ve frontě na oběd většina do něj strčí nebo ho přímo předběhnou.

Stejné typy nalézáme i u zvířat. Kde například nejslabší vlk se dostane ke kořisti poslední, nejslabší šimpanzí samička se zdržuje na okraji tlupy a stává se, že neubrání ani svoje mládě.

Pokud outsider zůstává pouze neoblíbený, odstrkovaný a nemá žádné kamarády, může mluvit ještě o štěstí. Jelikož někteří na tom mohou být ještě hůře a stát se tak neustálým terčem posměchu nebo dokonce i fyzického napadání. To se obvykle přihodí, když se v kolektivu objeví agresivní jedinec. Přitom mezi ním a outsiderem nenajdeme velký rozdíl. Agresor ani nemusí být fyzicky silnější, pouze má z nějakého důvodu potřebu někomu ubližovat.

U zvířat takovéhle chování nenajdeme, a když už tak zcela ojediněle. Ve zvířecí smečce pokud podřízený jedinec dodržuje pravidla, nebývá mu nikým ubližováno.

Karin Šimovcová