Síla alikvótních tónů vodnářského zvonu
H
orskou stezkou v Himalájích stoupá průvod Evropanů, vedených průvodci. Horským vzduchem se šíří zvuk, který každého příchozího zasáhne až do hloubi duše. Je to zvuk starého hudebního nástroje, vodnářského zvonu, který údajně léčí.
První zmínky o vodnářském zvonu jsou z dynastie Ming (Čína 1368-1644), ale zřejmě je mnohem starší. Ani se neví, kdo nástroj vyrobil, ale váže se k němu spousta legend. Je složen ze sedmi kovů, které zastupují planety sluneční soustavy. Je to zlato, stříbro, měď, olovo, rtuť, železo a cín. Jeho název pochází z tvaru zvonu naplněného vodou. Hudební nástroj objevil v Himalájích také náš český léčitel-biotronik Tomáš Pfeiffer, který záhy poznal, že jeho význam je daleko větší, než jen hudební.
Voda v míse během hraní rezonuje a vytváří fantastické obrazce. Při nižších tónech se objevuje čtyřcípá hvězda, při jemnějších rezonancích i dvanácticípá. Kapky vody vylétají do výšky asi dvaceti centimetrů. Je to v podstatě zviditelnění zvuku na vodní hladině. Podle lámaistické tradice rezonuje s vesmírem a je prý schopen působit na každou buňku v těle, harmonizovat ji a tak pozitivně ovlivnit tělo i ducha.
Zvuk tohoto zvonu vzniká pohybem mokrých rukou na madlech, jejichž třením vzniká rezonance, která rozeznívá stupnici alikvótních tónů (vyšší harmonický tón zní společně s tónem základním). Zvuk vodnářského zvonu prochází údajně celým tělem a působí na orgány léčivě.
U nás Tomáš Pfeiffer s vodnářským zvonem pořádá mnoho koncertů po celé republice. Mnoho posluchačů má názor, že vodnářský zvon opravdu léčí. Např. zmizely kožní problémy, bolesti hlavy, srdeční arytmie, bolestivý kašel a jiné zdravotní komplikace.
Kláštery v tibetských Himalájích jsou opředeny mnoha tajemstvími a skrývají mnoho unikátních předmětů s paranormálními vlastnostmi, kterými jsou obdařeni i zdejší lámové. Je možné, že právě odtud pochází i jedinečný nástroj vodnářský zvon.
Jana Bičaniková