eSeznam.cz

V minulosti byli lidé přesvědčení o tom, že král jim vládne z Boží milosti. V islámu je vládce dodnes považován za potomka velkého proroka Mohameda, a proto je vladař vnímán jako svatá osoba. Kokos však dosud nebyl oficiálně uznán za krále ořechů a obávám se, že i kdyby k tomu snad došlo, stejně by k nám nezačal padat z nebe. Stejně jako jiné druhy ovoce a ořechů, i on musí na něčem růst.

Strom, kterému za kokosy vděčíme, se jmenuje kokosovník ořechoplodý, to je výstižný název, že? Ještě než se dostaneme k plodům, věnujme trochu pozornosti samotnému stromu, protože bez něj bychom tyto ořechy nejspíš vůbec neměli k dispozici. Kokosovník ořechoplodý je poměrně vysoká palma, neboť sahá do výšky až třiceti metrů. Jeho kmen je buď přímý, nebo prohnutý. Někteří lidé mají dlouhé prsty, říká se to hlavně o zlodějích. Kokosovník ořechoplodý má zase velmi dlouhé listy, delší než pět metrů. Jeho oblíbeným místem jsou mořská pobřeží. Alespoň tak soudím podle toho, že právě tam se vyskytuje nejčastěji. Tento strom má i květy, které vyrůstají v paždí květů. Jedná se o dlouhé lány jak samčích, tak samičích květů. Samičí pestíkové květy jsou velmi důležité, protože právě z nich se po opylení vyvíjejí kokosové ořechy. Nejsou to však takové ořechy, jaké známe my. Jedná se o zaoblené trojbokové peckovice se třemi vrstvami. Představte si, že kokosový ořech, který můžeme vidět v ochodech se zeleninou, vůbec není celým plodem, nýbrž pouhým semenem s tvrdým oplodím.

Semeno ale není zdaleka jedinou části plodu, které se využívá. Koir, což jsou hrubá vlákna střední vrstvy „kokosových ořechů“, chcete-li peckovic, jsou textilní surovinou. Z této suroviny byly tkány kokosáky, neboli slavné koberce. Lehkým vláknům vděčí kokosové ořechy za svou schopnost dokonalého plavání. Není tedy divu, že byla používána taky k výrobě pevných lodních lan. Kokosovník je skutečně velmi důležitou tropickou a polotropickou rostlinou. Údajně prý přináší užitek po celý rok a na tisíc způsobů. Jeho skořápky například sloužily k soustružení knoflíků, či misek. Z rašících listů je zase připravován salát. O dalších využitích si řekneme později. Nutné je ještě dodat, že kokosovník je pěstován v Indii přinejmenším 3000 let. Antické spisy, dobové cestopisy, herbáře i kroniky o jeho existenci informovali Střední Evropu už kolem roku 1000 před naším letopočtem.

Teď už nám nic nebrání v tom, abychom se zaměřili na kokosový ořech. Začneme jeho složením. Kokosový ořech, konkrétně bílý vnitřek plodu, se skládá z 60 až 67 % tuků, je tedy ještě tučnější než oříšky kešu, 20 % glycidů, 8 % proteinů a 6 % vody. Pokud bychom si kokosový ořech začali prohlížet, jistě by neušla naší pozornosti tři „okénka“ nacházející se na temeni ořechu, ba naopak by nejspíš naši pozornost upoutala. Díky nim připomíná ořech hlavu malé opice. Dvě zmíněná okénka jsou místa, kterými procházejí cévní svazky a poté zarůstají tuhou blankou. Blanka třetího okénka je tenká a slouží jako cesta k rašícímu klíčku. K tomu, abyste tuto tenkou blanku porušili, vám stačí i nehet, pokud by to přece jenom nestačilo a vy byste měli chuť na obsah ořechu, pak použijte vývrtku na korkové zátky. Až vyvrtáte otvor do bílé dužiny, už vám nic nebude bránit v tom, abyste bezbarvé mléko z kokosu vylili. A jakým způsobem se vlastně kokosy rozmnožují? Pouze a jenom generativně, tedy prostřednictvím semen. Nejspíš díky tomu je kokosové mléko dokonale sterilní. Tato skutečnost je pro tropické oblasti velmi důležitá a řekla bych, že tedy i významná. Pokud se vypravíte na dovolenou do nějakého tropického města, snadno se vám může stát, že vám prodavač na ulici za nízkou cenu nabídne, že vyseknou otvor v ořechu mačetou a podají vám nápoj i se slámkou, ta však již bude z umělé hmoty.

Kromě toho, že je kokosový ořech poskytovatelem jedinečného kokosového mléka, je také světově známý jako olejnina. O tom však u nás málokdo ví. Možná je to proto, že tomuto tajemství se říká Kopra. Není to pochopitelně žádná příbuzná našeho kopru. Jedná se o usušenou, bílou, dužnatou hmotu, kterou lze získat právě z kokosových ořechů. Když se navíc kokosové mléko zkvasí, pak je určeno k výrobě alkoholického araku. Nesmíme také zapomenout na kokosovou moučku, která se mele z usušených ořechů. V řadě domácností se bez ní celý rok obejdou, zato před Vánoci se po ní některé hospodyňky shánějí.

Jelikož je kokosový ořech víc než z poloviny tvořen tuky, obsahuje samozřejmě mastné kyseliny. Tentokrát však nejde o nenasycené mastné kyseliny, které, jak víme, našemu tělu prospívají, jak tomu bylo v případě lískových, vlašských i kešu oříšků. V kokosovém ořechu se naopak nacházejí především nasycené mastné kyseliny, které pro nás nejsou zrovna nejvhodnější. Spousta odborníků na výživu proto varuje, že konzumace kokosu, nebo smažení na kokosovém tuku, by mohly být podporou pro tvorbu cholesterolu, stejně jako vznik arterosklerózy. V tomto případě se však odborníci mýlí, jelikož oproti živočišným tukům se v molekulách kokosu najde od šesti do čtrnácti atomů uhlíku. Z chemického hlediska se jedná o krátké a středně dlouhé řetězce mastných kyselin, a ty hladinu cholesterolu nezvyšují, ačkoliv jsou nasycené.

A komu tedy konzumace kokosu prospívá? Pochutnávat by si na něm měli lidé, jejichž kosti jsou odvápněné. Dále pak ti, které trápí lámající se vlasy či nehty, osteoporóza nebo bolesti pohybového systému, které byly vyvolány přetěžováním nebo zvýšeným svalovým napětím. Že je kokos i přes nesouhlas odborníků široce využíván v kuchyních, to snad nemusím ani psát. Kromě dalších ingrediencí, nám kokosový ořech nabízí také čerstvou šťávu. Není zrovna snadné se k ní v naší zemi dostat. Zato tam, kde kokos roste, jsou prý pořádány ozdravné pobyty. Ty mají pročistit tělo lidem z civilizovaných zemí. Tito lidé pak pijí pouze šťávu z čerstvě natrhaných kokosových ořechů po dobu několika týdnů. Jestli je tato medicína skutečně účinná, o tom bohužel nic nevím.

Zdá se mi však, že není nutné se kokosu nějak zvláště obávat. Pokud ho máte rádi, dejte si ho. V malém množství určitě nemůže uškodit.

Krystyna Kędziorová