eSeznam.cz

Když už se zjistí nemoc, je potřeba ji léčit. To je naprosto normální, že ano? A jak se tedy léčí konkrétně mononukleóza? Hlavně v případě malých dětí se často stává, že nemoc o sobě nedává příliš vědět. Její průběh je tedy lehký nebo dokonce zcela bez příznaků. Ne vždycky je nutná hospitalizace. Nemocný musí pouze pravidelně docházet do nejbližší nemocnice na kontroly. Ležet ve špitále musí jen tehdy, když je například otok na jeho krku rozsáhlý, zánět jater je velký a vysoká horečka nechce klesat. Zatím bohužel nebyl objeven žádný lék, který by zabíral jenom a speciálně proti infekční mononukleóze. K léčbě této nemoci se nepoužívá ani antibiotik, protože jde o virovou nemoc. Antibiotika slouží jen k léčbě vedlejších příznaků třeba zánětu v krku. Horečku snižují antipyretika. Jinak se pacient léčí klidem a vhodnou dietou.

Infekční mononukleóza se však léčí poměrně dlouho, zhruba půl roku. První měsíc léčby tráví nemocný doma. Dietu však drží podle jaterních výsledků až tři měsíce. Je vhodné, aby se po úspěšném vyléčení vyhýbal přílišné fyzické námaze. Samozřejmě nějaká ta fyzická námaha být může, ale měla by se zvyšovat postupně. Pokud dítě chytne mononukleózu, odpočine si od školy na tři týdny a po návratu do ní nebude smět cvičit na tělocviku tři měsíce. Jaterní testy většinou potřebují zhruba tři měsíce, aby se normalizovaly. Nemusíte se bát trvalého poškození jater, jelikož to se obvykle u léčených pacientů nevyskytuje. Pravdou ale je, že po nemoci ze začátku není organismus schopný dostatečně se bránit proti infekcím, takže se člověk může snadno opět něčím nakazit a nemusí to ani dlouho trvat. A tak je lepší se vyhýbat místům i lidem, od kterých se můžete nakazit stejně jako fyzické námaze. Při této nemoci je velice vhodné a prospěšné dodržovat doporučený léčebný režim, v opačném případě totiž pacientovi hrozí, že onemocnění propukne znovu a tentokrát bude probíhat komplikovaněji.

V první části článku jsem napsala, že komplikace nemoci, o které hovoříme, bývají často nebezpečnější než samotné onemocnění. Proto si nemohu dovolit je vynechat. Takovými komplikacemi nejsou pouze potíže s polykáním, které má na svědomí právě nateklý krk, ale také třeba streptokoková angína, jež bývá častou společnicí infekční mononukleózy. Kromě toho se klidně mohou ucpat horní dýchací cesty. Imunita může být oslabená. Může se ale také dostavit zápal plic, zánět srdečního svalu, onemocnění jater nebo hepatitida. Vzácnou komplikací je protržení sleziny, v tom případě je třeba ihned přivolat první pomoc.

Teď už víme, co nám hrozí, proto je načase zaměřit se na to, co můžeme udělat proto, abychom se nestali obětí infekční mononukleózy. Zkrátka říct si něco o prevenci. Nejlepší prevencí by samozřejmě bylo očkování. Kdyby se ovšem proti tomuto onemocnění očkovat dalo, což zatím k naší smůle nejde. Skutečně málokomu se podaří během života se vyhnout setkání s virem EBV, který jak víme, vznik mononukleózy způsobuje. O to vhodnější je vyhýbat se přímému kontaktu s nemocnými. Fakt, že je člověk zdravý, ale nemusí automaticky znamenat, že není nosičem této nemoci.

Má-li někdo podezření, že onemocněl, pak by rozhodně neměl spoléhat na to, že se vyléčí vlastními silami, nýbrž by měl co nejdřív navštívit lékaře, nejlépe neprodleně. Lehké dietní pokrmy, které se člověku trpícímu mononukleózou doporučuje a v podstatě i nařizuje jíst, pomáhá jaterním buňkám rychleji se regenerovat. V minulosti se jednalo o skutečně velmi přísnou dietu. Teď už to není tak zlé. Důležitější dnes je především dodržovat zásady zdravého stravování. Nejvhodnější jsou jídla vařená na vodě nebo nepříliš slaná a kořeněná bylinkami. Ostrých kořeněných jídel by se měl nemocný vyvarovat hlavně ze začátku. Jelikož mononukleóza postihuje často právě játra, musí se pacient na nějakou dobu rozloučít s tučnými pokrmy a nepochutnávat si na takových dobrotách, jakými bezesporu jsou smažená jídla, uzeniny, čokoláda, ale také jiné sladkosti a káva. Nezapomínejte ani na dostatečné množství tekutin. Nemocný by měl vypít přinejmenším dva litry za den. Zvláště vhodné jsou pak ředěné ovocné, či zeleninové šťávy, které dokáží poskytnout hodně vitamínů. Milovníky alkoholu příliš nepotěším. Nápoje, které jej obsahují, by neměli pít alespoň půl roku, protože dávají játrům pořádně zabrat. Konzumovat by se neměly ani pokrmy, jejichž součástí jsou konzervační činidla nebo éčka, což v dnešní době není zrovna jednoduché. Konkrétně mám na mysli třeba kečup, hořčici a konzervy. Maso je pochopitelně dovoleno jíst, ale mělo by to být bílé maso, tedy rybí, kuřecí a králičí. Hovězí maso také nemůže škodit. To by ovšem přestalo platit v případě, že by ho pacient jedl denně. Pokud si nevíte rady, co takovému člověku uvařit, můžete se nechat inspirovat nějakou speciální kuchařkou, která bude zaměřená na jaterní diety. Je nutné však každopádně dotyčnému zakázat sport. Játra i slezina, ta hlavně, jsou totiž křehké orgány a natrhnout je je tedy mnohem snadnější, než se zdá. Proti otoku a bolesti v krku pomůže horká voda s citrónem, kterou nemocný použije ke kloktání. Také nezapomeňte na česnek, který působí protivirově nebo na smetánku lékařskou a ostrostřelec mariánský, který Vaše játra bude chránit.

Já osobně doufám, že tyto rady nikdy nebudete potřebovat a že se Vám infekční mononukleóza i všechny jiné nemoci, budou vyhýbat velkým obloukem.

Krystyna Kędziorová