eSeznam.cz

Jsou lidé, kterým zvuky a blikot hracích automatů vyloženě vadí. Dále jsou takoví, kteří by si takový hazard možná rádi vyzkoušeli, ale bojí se následků. Někteří si na automatech zahrají příležitostně a zkusí štěstí. Ale bohužel najdou se i lidé, kteří se bez nich neobjedou, ba dokonce jim dávají přednost před jakoukoliv jinou zábavou. Tyto bedny považují za smysl svého života a je jim úplně jedno, že kvůli nim přicházejí o peníze. V tom posledním případě už se samozřejmě nejedná o obyčejnou hru, nýbrž o závislost na hracích automatech, neboli o gamblerství.

Bohužel počet lidí, kteří propadnou automatům stoupá každým rokem. Nejspíš je to proto, že náš stát se může „pochlubit“ opravdu velkým množstvím heren i hracích přístrojů. Představte si, že na jeden jediný automat u nás připadá pouhých sto sedmdesát lidí. S gamblerstvím se můžete setkat také pod názvem patologické hráčství. Ačkoliv se to na první pohled nezdá a někteří lidé si to odmítají připustit, je to závislost jako každá jiná a je tedy zapotřebí ji léčit.

Možná si někteří z Vás vzpomenou na článek o mentální anorexii, který jsem kdysi napsala. Nejdůležitější a nejobsáhlejší části tohoto článku byl příběh bývalé anorektičky. Dnes se opět podíváme na příběh jednoho závislého. Tentokrát půjde pochopitelně o gamblera, který našel v sobě odvahu a ze své závislosti se léčil. Díky jeho příběhu se jistě dozvíme něco o myšlení člověka závislého na automatech a třeba konečně pochopíme, proč je tak snadné do toho spadnout, ale daleko těžší je se z toho dostat.

Mladý muž, o kterém bude řeč, se jmenuje Michal, a když se v minulém roce léčil, bylo mu pouhých dvacet dva let. Jako čtrnáctiletý kluk se poprvé setkal s automatem. Všechno začalo nevinně, jak už to bývá. Automat byl pro něj zpočátku jen způsobem, jak si zkrátit dlouhou chvíli s kamarády s fotbalu. Spousta lidí zastává názor, že k fotbalu patří pivo a tak není divu, že se hoši občas po tréningu také skočili napít tohoto slavného českého nápoje. Jenže to pivo nebylo zadarmo a peníze na něj začaly scházet. Svítící automat byl schopný peníze dát, a tak si Michal poprvé zahrál. Vzpomíná, že při prvním pokusu vsadil deset korun, a vyhrál šedesát. Tento pocit se mu samozřejmě zalíbil a v jeho hlavě vznikla myšlenka, že taková hra je vlastně snadným způsobem, jak přijít rychle k penězům. Začal do mašin strkat čím dál větší obnosy a ze začátku mu to skutečně přinášelo zisky. Ale, jak se říká: „Není takové písničky, aby jí konce nebylo.“ A tak po nějaké době došlo ke změně. Ne, že by náš hrdina jenom prohrával, to ne, ale radost z výhry pociťoval již zřídka.

Primářka oddělení návykových nemocí Psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě, kde se dotyčný muž léčil,tvrdí, že situace, kdy někdo vyhrává stále větší množství peněz urychluje vznik závislosti a považuje ji za začátek cesty do pekel. Následující věty jsou v podstatě myšlenkami, které se brzy poté hráči začnou honit hlavou:

K tomu, abych zbohatl, není třeba zas tak moc.
Jednou mi to vyšlo, tak proč do toho nejít znovu?
I automat lze bezpochyby nějakým způsobem obehrát.
Jsem chytřejší než ti druzí, a proto ze mě gambler nikdy nebude.
Ještě jednou si zahraju a sotva vyhraju zaplatím dluhy a přestanu s tím napořád.

Jenže uvažuje-li člověk takovým nebo podobným způsobem, většinou už se od hraní není schopen osvobodit vlastními silami, což potvrzuje i paní primářka.

Michal byl na automatech závislý celých osm let. Sám přiznal, že závislost mu pořádně zkomplikovala život. Když po něm jeho přítelkyně začala chtít, aby s hraním přestal, sice jí to sliboval, slib však bohužel nedodržel. Hrál dál, vymlouval se a dělal všechno proto, aby to nevyšlo najevo. Podle slov paní primářky se jedná o základní projevy patologického hráčství. Důležité je také vědět, že gambler žije dvojím životem. Ten první je běžný, do kterého patří rodina, přátelé, práce atd. Druhým životem je pro něj samozřejmě hra nebo jeho vlastní fantazie. O tomto životě mnohdy ostatní nevědí. Štěstí ve hře se Michala sice nedrželo pokaždé, jenže potřeba hrát byla silnější než jeho vůle. Zkrátka bez toho nemohl být. Není tedy divu, že veškeré jeho výdělky spolykaly automaty. Později přišly na řadu půjčky a v konečné fázi udělalo gamblerství z mladého muže zloděje.

O člověku, který podlehl hře na automatech, by se dalo říct, že v podstatě překročil bludný kořen. Myslím, že právě tohle spojuje všechny závislosti. Ať už byste byli závislí na čemkoliv, vždycky se motáte v kruhu, který je čím dál tím hlubší a nemůžete se z něj dostat ven. Tak i gambleři kvůli tomuto bludnému kruhu postupem času přicházejí o své přátele. Jednak mu na ně nezbývá čas a jednak s nimi nemá o čem mluvit, protože jeho hlava je pořád plná myšlenek, které obyčejní lidé nejsou schopni pochopit. Co se týká chování hráče k jeho rodině, tak to se vyznačuje buď nervozitou, nebo uzavřením do sebe, nebo naopak hyperaktivitou. Nezřídka se snaží vše napravit a svým blízkým vynahradit, co zanedbal.

Teď už ale zpátky k našemu Hrdinovi. Domnívám se, že není přehnané tvrdit, že Michal měl štěstí. Jeho rodina mu pomohla v okamžiku, kdy klesl skoro na samé dno. Zmíněná pomoc spočívala v půjčení chaty, na které bydlel v opravdu drsných podmínkách. Někomu by se možná mohlo zdát, že to jeho situaci obrátilo spíš k horšímu, než k lepšímu. Právě tehdy si však chlapec poprvé připustil a pochopil, že se své závislosti sám nedokáže zbavit.

V dubnu minulého roku nadešel konečně ten den, kdy mladý muž zahájil ústavní léčbu. Než k tomu došlo, odkládal to celkem třikrát, protože se mu naskytly možnosti výdělku a on doufal, že až přijde k penězům a splatí dluhy, bude znovu schopný žít normální klidný život, bez hraní. Jeho naděje byly však opět marné. Pomocnou ruku mu tentokrát podala jeho přítelkyně.

Jestli po odchodu z psychiatrické léčebny Michal vydržel a nestal se znovu závislým, to bohužel nevím. Ale věřím, že jeho vůle a sebekázeň mu pomohly a to, co si přál během léčby, se mu splnilo. Tím přáním nebylo samozřejmě nic jiného než zase žít jako normální mladý zdravý člověk. Že dosud nezapomněl, jaké to bylo, když byl závislý a jak závislost změnila jeho život. Že získal zdravé sebevědomí, které mu předtím chybělo a že je spokojený.

Na konec bych ráda připomněla jen jediné, že žádná závislost, i když někdy vypadá jako nevinná hra a zpestření volného času, nestojí za to, aby jí kdokoliv propadl. Tak jako neexistuje dobrá válka, neexistuje ani dobrá závislost. Každá udělá z člověka otroka a připraví ho tak o jeden z nejvzácnějších darů, jaké vůbec může vlastnit, o svobodu.

Krystyna Kędziorová