Canisterapie
K
aždý člověk má rád zvířata a nebo má k nim blízký vztah. Nejvěrnější ze všech zvířat je pes. Je to němá tvář, ochotná naslouchat, mazlit se, umí potěšit, když člověka něco trápí, hlídat a ochraňovat. Pejsci jsou chytří, umí přivolat pomoc, předvídat záchvaty, jsou i psi záchranáři. Skoro každý člověk má psa, nebo by si ho pořídil rád, ale nemá na to podmínky.
Je dobré, když si člověk, co žije sám pořídí psa, protože si ním povykládá a musí jít s ním na procházku. To daného člověka donutí vyvinout nějakou aktivitu, hlavně u straších lidí. Chtěla bych napsat něco bližšího o canisterapii.
Canisterapie je složen ze slov „Canis – pes a terapie – léčení“. Existuje však mnoho způsobů jeho překladu: „Canisterapie je léčba lidské duše psí láskou“ (L. Gajdová), je to způsob terapie, která využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka“ aj.
Canisterapie se ve světě rozvinula převážně v 50. letech 20. století, a u nás se začala rozvíjet po roce 1990. Sociologové si totiž před lety všimli, že péče o domácí zvířectvo zvýhodňuje nejen životní styl, ale i zdravotní stav venkovanů ve srovnání se stejně starými občany ve městech. Lékaři různých oborů, jako např. psychologové, psychiatři a neurofyziologové využili tyto poznatky a před více jak patnácti lety začali do režimu dne cílevědomý a pravidelný kontakt se živými zvířaty jako součást komplexní léčby nemocí ve stáří. V dnešní době se canisterapie používá především k řešení problémů psychologických, citových, sociálně integračních aj.
Canisterapie probíhá pod vedením canisterapeuta, a také se souhlasem a ve spolupráci se zaměstnanci zařízení, kam týmy, nebo jednotlivci docházejí. Canisterapie může být skupinová nebo individuální, vždy záleží na konkrétní potřebě klienta. Celou dobu tam je se psem canisterapeut. Pejsek to nemá jednoduché a je to pro něho náročné na sebeovládaní, protože pracuje s tělesně postiženými, mentálně postiženými dětmi, anebo v domovéch důchodců. Je to pro ně příjemné rozptýlení.
Pejsek by nikdy neměl setrvávat v zařízení podle kondice a také nemělo by se mu záměrně ubližovat. Pokud jsou tato pravidla dodržována, pejsci navštěvují zařízení rádi a vyhledávají kontakt s dětmi a dospělými, aby si s nimi pohráli a pomazlili se.
Pejsci na canisterapii jsou cvičení a musí umět poslouchat povely, mít trpělivost, snášet druhé psy, nesmí být bázlivý anebo agresivní, nesmí mu vadit, že ho někdo zatáhá za ocas, ucho, lehne si na něho, např. dítě. Dále nesmí mu vadit hlouček lidí, hlučnost, berle, deštník, invalidní vozík a podobně.
Pejsek musí zvládnout zkoušku, aby mohl pracovat s klienty. Zkoušce se podrobuje každý rok, musí zvládnout výše popsané úkony a skončit s hodnocením A, B. Ne všichni pejsci jsou vhodní na canisterapii, protože i pejsci mají různé povahy.
Jestli máte zájem dělat canisterápii a máte vhodného pejska, tak se můžete přihlásit na zkoušku. Zkoušku provádí organizace Podané Ruce, o.s., která nabízí i osobní asistenci u nemocných a tělesně postižených zvládat běžný každodenní život.
Canisterapeuti s pejsky docházejí do nemocnic, domovů důchodců. Docházejí za různě postiženými dětmi, ale i dospělými klienty. Pomáhá mentálně a tělesně postiženým, při smyslových postiženích, sluchových postiženích, autismu, epilepsii, psychologických a psychiatrických onemocněních, geriatrii – starým a opuštěným lidem.
Pejsek si lehá k pacientovi, pokládá packu na klienta, mazlí se, nechá se hladit od klienta, klient – dítě může na něj položit hlavu, nohu. U tělesně a mentálně postižených dojde k uvolnění křečovitosti ve svalstvu, podporuje nácvik jemné a hrubé motoriky a dojde k navázaní kontaktu s pejskem a okolím. U osamělých, a seniorech pomůže zapomenut na samotu.
Canisterapie je zdarma. Návštěvy si jde předem domluvit. Jak už jsem zmiňovala například organizace Podané Ruce, o.s. Frýdek-Místek a určitě i další najdete na internetu.
Vanda Bruková