eSeznam.cz

Ale nebudeme zbytečně předbíhat. Posledním problémem, kterému jsme se v první části článku věnovali, byly projevy narkolepsie u dětí. Jak se takto postižené děti obvykle cítí a jak se mohou chovat. Dovolím si svým způsobem se k tomuto problému vrátit, ačkoliv se problémy už nebudou týkat jenom dětí, ale spíše obecně všech nemocných. Postižení lidé často reagují pomalejí než ostatní. Mezi reakce, u kterých dochází ke zpomalování, patří i proces učení a někdy se stane, že se sníží IQ pacienta. Kvůli tomu však daný člověk nepřijde o svůj intelekt. Rovněž je i nadále schopný rozumně myslet a rozhodovat o různých věcech i o sobě. Pokud Vás zajímá, jaké jsou, lidé trpící narkolepsii, osobnosti, pak bych především chtěla zdůraznit, že v žádném případě není třeba se jich bát. Tito lidé jsou mírní, zdrženliví, se sklony k poddajnému chování. Ve společnosti se spíše drží stranou. Moc se neprosazují, zato až nepřiměřeně kontrolují své chování. Kromě toho se často podceňují. Tyto tendence je většinou napadají v depresivních stavech. Trápí je také úzkost, osamocení i pocit, že je nikdo nechápe. Všechny tyto stavy a způsoby chování byly odhaleny a zjištěny podle potíží, kterými člověk s narkolepsií trpí.

Ačkoliv se přes veškerou snahu nepodařilo dodnes odpovědět na otázku, proč tato nemoc vlastně vzniká, odborníci se na základě výzkumů domnívají, že by narkolepsii mohl způsobovat genetický faktor, konkrétně tzv. HLA komplex, o kterém už byla řeč v první části článku. Tento faktor lze považovat za nějakou dispozici onemocnění. Narkolepsie se tedy projevit může, ale nemusí. Postihuje především jedince, u nichž je HLA komplex aktivní. Takoví lidé mají v organismu nedostatečné množství neurotransmiteru, což je látka, která přenáší impulzy mezi jednotlivými neurony. Působí hlavně v oblastech, kde jsou části neuronů v kontaktu, hypokretinu. Právně nízká hladina hypokretinu vyvolává autoimunitní reakci stejně jako degeneraci nervových buněk, které se nacházejí v části mozku, jež zodpovídá a řídí růstovou (vegetativní) funkce organismu. Některé z těchto informací najdete i v první části článku o narkolepsii, v kapitole o rizikových faktorech. Může se ale také stát, že narkolepsie vznikne ze sekundárních příčin. Například v důsledku mechanického poranění mozku, vzniku nádoru. Mohou mít na to vliv i zánět nebo některé vrozené metabolické nemoci.

Je načase přistoupit k léčbě nemoci. Nejdříve musí nemocný podstoupit tzv. monitoring bioelektrického výkonu mozku. Toto vyšetření buď potvrdí nebo vyvrátí, že jde skutečně o narkolepsii. Místem, kde se toto vyšetření provádí jsou specializované spánkové laboratoře. Doba trvání je přibližně jeden den a není nijak nepříjemné. Na tomto vyšetření je trochu zvláštní doba, kdy začíná. Většinou se vyšetření provádějí během dne. V tomto případě však vše začíná večer a končí kolem sedmnácté hodiny odpoledne následující den. Nebudu tady popisovat, jak vyšetření probíhá a co přesně se během něj s pacientem dělá. Nemusíte se bát, není to nic zlého. Jen mi připadá trochu zbytečné zatěžovat Vaši mysl každým detailem. Raději se zaměříme na to, co následuje, potvrdí-li se narkolepsie.

V takovém případě je samozřejmě nejdřív ze všeho nutná konzultace, během které lékař pacientovi vysvětlí samotnou podstatu jeho choroby a léčbu. Narkolepsii sice není možné úplně vyléčit, ale léčba může zmírnit projevy nemoci a má tedy pozitivní vliv na život nemocného. Než je stanovena diagnóza, jsou u pacienta zavedeny tzv. režimová opatření. Teprve když je diagnóza hotová, přechází se k léčbě léky, chcete-li medikamenty. Aby daný člověk neměl potíže s usínáním během dne, užívá psychostimulancia. Antidepresiva, díky svým sedativním účinkům, zase pomáhají usínat večer.

Zřejmě nejzávažnější a nejnepříjemnější komplikaci onemocnění představuje fakt, že postižený pociťuje větší potřebu spánku a nutká k němu během dne. Neboť právě kvůli tomu se zhoršují studijní výsledky, snižuje pracovní výkonnost. Pro takového člověka je také mnohem těžší prosadit se ve společnosti a realizovat se. Navíc ho nemoc výrazně omezuje, pokud jde o výběr zaměstnání. Během záchvatu spánku mu hrozí nebezpečí zranění. Člověk trpící narkolepsii se bohužel musí rozloučit i s řízením auta, protože nemůže vlastnit řidičský průkaz.

Často se stává, že lidé trpící narkolepsii jsou na částečném nebo dokonce plném invalidním důchodě. V tomto případě se nejedná o starší osoby, nýbrž o lidi v produktivním věku. Počet těchto invalidních důchodců není zrovna malý. Týká se až 40 % postižených.

Proti této nemoci bohužel není možné podniknout žádná preventivní opatření. Spíše než se ptát, jak si může postižený pomoci sám, je na místě otázka, jak mohou danému člověku pomoci lidé v jeho okolí? Okolí musí o onemocnění vědět, brát na něj ohled a v žádném případě jej nepodceňovat. Vhodné je třeba připomínat pacientovi, aby si nezapomněl brát léky, ale jinak považuji za nejlepší omezit hovory o nemoci na minimum, neboť vybavování se dlouze o nemoci na zdraví nikomu nepřidá. Lidé by se měli snažit nemocného s jeho problémy nejen respektovat, ale také chápat. Protože právě plnou podporou nejvíce usnadní nemocnému jeho postižení a pomůže mu jej lépe snášet.

Krystyna Kędziorová