Prapředci dnešních kosatců
V
e slavném Hájkově překladu Matthioliho herbáře se píše: „Domácí kosatec nalézá se téměř ve všech zahradách a zhusta roste také na místech travnatých…s listy (květů) podvinutými nebo ohnutými rozličných barev, barvy nebeské, brunátné bělavé a žluté…“ Z více jak 400 let starého textu je zřejmé, že již v 16. století byly zahradní kosatce hojně pěstované.
Tato květina odolala různým tzv. „květinovým trendům“ a na zahrádkách se hojně pěstuje i nyní a to v různých barvách. Pravda, jsou to hybridní kosatce vzniklé nejspíš zkřížením kosatce bledého a kosatce pestrého. Jedná se o menší rostliny s drobnějšími vícebarevnými květy. Starých historických kosatců si vážíme, neboť se jedná o nenahraditelné historické doklady, součást kulturního dědictví, které bylo součástí životního prostředí našich předků. Druhy, které se zachovaly do dnešní doby, patří mezi nejodolnějším odrůdám a dobře rostou všude, kde se zasadí. Proč píší právě o kosatcích?
Možná nevíte, že kosatec je lék i koření.
Kosatec bledý a některé klony kosatce německého se pěstovaly a místy i dodnes pěstují jako významné léčivé rostliny. Účinná látka se z nich dostává sušením oddenků. Při sušení ztrácejí nepříjemnou chuť a získávají příjemnou, fialkovou vůni. Substance se používala především při léčbě plicních nemocí, ale také jako dochucovadlo bylinných směsí a ve voňavkářství.
Pro mě je to novinka, o které jsem nevěděla, ale určitě je mnoho dalších rostlin, o kterých my laici netušíme, jak jsou pro nás užitečné.
Iva Honíšková